Šuplík Honzy Hučína

Šedý puntík Masarykovu nádraží

Zase nádražní frustrace, ale z jiného důvodu. Když jsme se dost vyplivaní přiřítili ráno na Masaryčku přesně čtyři minuty před pravidelným odjezdem vlaku, zívalo na nás prázdné kolejiště. Že jako prý výluka, vlaky jedou z Vysočan, použijte MHD.

O výluce jsem nevěděl, ale je možné, že byla plánovaná. Proto jenom šedý puntík a ne černý. Barva nerozhoduje, varianta výletu k Jabkenické myslivně v tu chvíli padla. Naštěstí máme v nádražích konkurenci, rychle na to hlavní a pod cedulí vybrat vhodnou náhradu. Rychlík směr Tanvald, odjezd za 11 minut? Tak jo, do Polabí se dá i tudy.

Po trati 070 jezdí obvykle moderní červené vláčky, co mají dveře na tlačítko, při tom návalu na peroně jsem byl ale rád za starou dlouhou zelenou příšeru, hlavně když měla zavazadlový a dětský vůz. Ve Všetatech ven a po okreskách do Lhoty (bez koupání), po značce do Hlavence (poslední úsek přes pole bytostně nesnáším) přes dálnici u Čtyř kamenů.

A co dál? Slunce trochu připalovalo a po silnicích jezdilo nečekaně moc náklaďáků. Tak do lesa a po Skorkova částečně po značce, částečně podle mapy – značení cyklostezky se jaksi nekonalo. Hezké, relativně sjízdné i s vozíkem a když si odmyslím táhlé stoupání za Skorkovem k vysílači, vlastně i dost příjemné. Až do Benátek nad Jizerou. Původní úmysl ošplouchnout se v Jizeře a dojet po zelené od Kochánek zhatil Karolinčin spánek – když spí za jízdy, nesmí se zastavovat, jinak se probudí. Mapu jsem bohužel měl vzadu ve vozíku, takže jsem dojížděl podle směrovek, taky to celkem šlo.

V Benátkách jsem vsadil na to, že hlavní náměstí bude na kopci u zámku. Bylo, ale silnice nahoru se opravovala, dvakrát jsem museli přenášet. A na náměstí ve dvanáct deset chcípl pes. Asi jsme měli zůstat dole, tam to žilo víc. To bychom ale neměli brouka v hlavě ze situace, kterou viděla Magda po cestě. Z místního Sálu království, což je myslím shromaždiště Svědků Jehovových, vycházeli svatebčané, venku na stálo auto se zcela světskou panenkou na přední kapotě. To je v pořádku?!? Při přísnosti jejich náboženských předpisů? A v sobotu?

No nic, pojďme zpátky k výletu. Poobědvali jsme z vlastních zásob, vršek opustili radši přes zámek a zámecký park a vydali se do bývalého vojenského prostoru. Hranice je rozpoznatelná i dnes, ale jinak už tam život zapouští kořínky v podobě různých firem a golfového hřiště. Jen ty baráky dole u letiště Boží Dar jsou skoro všechny šíleně vybydlené. (Řev, který se z nich ozýval, jsme radši nezkoumali.)

Na konci ovšem čekalo něco příjemného. Zcela normální Lysá nad Labem s klesající silnicí do ní a s osvědčenou cukrárnou na náměstí. Krásná tečka za padesáti kilometry v sedle.