Šuplík Honzy Hučína

Ratifikace beze změn nemá smysl

Přes různé výhrady jsem zastáncem Evropské unie. Nevadí mi ani myšlenka nové celoevropské smlouvy, ať už se jí říká Evropská ústava, nebo jinak. Silně by mi ale vadilo, kdyby se někdo pokoušel (i s dobrými úmysly) smlouvu-ústavu prosadit nefér způsobem.

Ihned poté, co Francie odmítla v referendu návrh ústavy, vyzývali někteří představitelé unie k reakcím bez emocí. Měli pravdu, protože prohlášení premiéra, že se v ratifikaci pokračuje, není příliš racionální. Ratifikační proces je totiž ve slepé uličce a pokračování vpřed hrozí nárazem do zdi.

Podstatný je článek 447 v Hlavě VII., části IV. Z něho jasně vyplývá, že ústava nemůže vstoupit v platnost, pokud ji neschválí všechny (signatářské) země. Francie ji neschválila, Nizozemí ji možná bude následovat. Co se může dít dál?

1. Francie může vystoupit z EU. To se stane těžko.
2. Ve Francii se může konat nové hlasování, případně pokus schválit ústavu parlamentní cestou. Podle mě to do dvou až tří roků není reálné, lépe řečeno být Francouzem, vnímal bych to jako nátlak: „Rozhodl ses sice svobodně, ale špatně. Zkus to znovu!“ Reálná, ale značně nefér cesta. Ale při odkladu o pár let je rozumné začít už teď vyjednávat o změnách v návrhu ústavy, než čekat, jestli to napodruhé projde beze změn.
3. Návrh ústavy se novelizuje. To ovšem znamená změnu textu, a tedy by bylo rozumné počkat s kampaní na znění změn. Co ovšem země, které ústavu schválily?

V každém případě je podle mě jasné, že v současné podobě ústava hned tak v platnost nevstoupí. Není rozumnější stáhnout peníze z kampaně a dát je na něco užitečnějšího? Bez ohledu na své politické preference si myslím, že lidovci mají s opatrným přístupem pravdu.

Související: Chce to nové lidi – Ondřej Neff