Šuplík Honzy Hučína

Proč se lidi bojí internetu

Cizí jazyk? Hned od první lekce si s vámi lektor povídá, i když neznáte (nebo si to myslíte) vůbec nic. Autoškola? Tohle je plyn, tohle brzda, takhle se startuje a hurá na silnici. Vzdělávání? Něco si přečtěte, zjistěte si potřebné údaje, pak z toho napište práci. Tak to dnes frčí, heuristický přístup k učení je moderní. A také efektivní. Jenže tady vede dělicí čára.

Podle mě starší lidi děsí, že s internetem se pracuje tak nějak zvláštně, jinak, než jsou zvyklí. Práce s internetem má totiž heuristickou povahu, zatímco většina starší populace věří spíš daným a osvědčeným postupům.

Těžko se divit, když se podíváme, jak byla generace dnešních čtyřicátníků a starších vzdělávána. Ve školách fungoval dril a důležitější bylo umět odříkat dějepisná data, než pochopit historické souvislosti, na všechno byly postupy a vzorečky. A všechno bylo nalinkované, dané, jasné a nezpochybnitelné. Ani první počítače na tom moc nezměnily, dokonce často ani ty poslední, pokud jsou využívány především jako automaty (na psaní textů a posílání pošty). Jenže internet je jiná káva.

Na internet neexistuje příručka. Pozor, nemyslím teď prohlížeče, na ty samozřejmě příručky jsou. Ovšem jak najít na internetu rychle spolehlivou informaci, která odpovídá na mou potřebu, vám žádná příručka nepoví. Cesta k informaci je totiž pokaždé jiná, někdy vyžaduje chvíli přemýšlení (jak nejlépe zadat dotaz ve vyhledávači), někdy se musí opakovaně procházet a zlepšovat (zda není jinde úplnější a přehlednější informace), někdy je třeba volit objízdné trasy (když spadne důležitý server).

A to je ta heuristika: cesta k nalezení řešení unikátního problému. (Heuristika je vůbec zajímavá věc, přečtěte si něco o ní.)

Samozřejmě existuje spousta otevřených hlav i mezi důchodci, které baví objevovat věci samostatně. Troufám si ale tvrdit, že většina lidí se bez přesného návodu prostě bojí cokoliv udělat, „aby to nějak nepokazili“. Necháte-li je o samotě s internetem v naději, že si budou „hrát“ a nějak se to naučí sami, býváte často zklamáni – spokojí se s pročítáním textů, žádné proklikávání do hloubky. Oni by i klikali, ale někdo by jim to musel nařídit. A i když se nakonec s webem seznámí, těžko je ukecáte na výdobytky typu RSS.

Když to vezmu z druhé strany, je to dobrá zpráva pro nás. Nemyslím generační výměnu. Mám za to, že kdo má heuristické návyky, bude schopen se i ve vyšším věku pořád učit nové věci.