Šuplík Honzy Hučína

Skok na navigaci (menu)

Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.

Komentovaný článek

Internet a vše kolem

3. 5. 2005

Proč se lidi bojí internetu

Cizí jazyk? Hned od první lekce si s vámi lektor povídá, i když neznáte (nebo si to myslíte) vůbec nic. Autoškola? Tohle je plyn, tohle brzda, takhle se startuje a hurá na silnici. Vzdělávání? Něco si přečtěte, zjistěte si potřebné údaje, pak z toho napište práci. Tak to dnes frčí, heuristický přístup k učení je moderní. A také efektivní. Jenže tady vede dělicí čára.

Podle mě starší lidi děsí, že s internetem se pracuje tak nějak zvláštně, jinak, než jsou zvyklí. Práce s internetem má totiž heuristickou povahu, zatímco většina starší populace věří spíš daným a osvědčeným postupům.

Těžko se divit, když se podíváme, jak byla generace dnešních čtyřicátníků a starších vzdělávána. Ve školách fungoval dril a důležitější bylo umět odříkat dějepisná data, než pochopit historické souvislosti, na všechno byly postupy a vzorečky. A všechno bylo nalinkované, dané, jasné a nezpochybnitelné. Ani první počítače na tom moc nezměnily, dokonce často ani ty poslední, pokud jsou využívány především jako automaty (na psaní textů a posílání pošty). Jenže internet je jiná káva.

Na internet neexistuje příručka. Pozor, nemyslím teď prohlížeče, na ty samozřejmě příručky jsou. Ovšem jak najít na internetu rychle spolehlivou informaci, která odpovídá na mou potřebu, vám žádná příručka nepoví. Cesta k informaci je totiž pokaždé jiná, někdy vyžaduje chvíli přemýšlení (jak nejlépe zadat dotaz ve vyhledávači), někdy se musí opakovaně procházet a zlepšovat (zda není jinde úplnější a přehlednější informace), někdy je třeba volit objízdné trasy (když spadne důležitý server).

A to je ta heuristika: cesta k nalezení řešení unikátního problému. (Heuristika je vůbec zajímavá věc, přečtěte si něco o ní.)

Samozřejmě existuje spousta otevřených hlav i mezi důchodci, které baví objevovat věci samostatně. Troufám si ale tvrdit, že většina lidí se bez přesného návodu prostě bojí cokoliv udělat, „aby to nějak nepokazili“. Necháte-li je o samotě s internetem v naději, že si budou „hrát“ a nějak se to naučí sami, býváte často zklamáni – spokojí se s pročítáním textů, žádné proklikávání do hloubky. Oni by i klikali, ale někdo by jim to musel nařídit. A i když se nakonec s webem seznámí, těžko je ukecáte na výdobytky typu RSS.

Když to vezmu z druhé strany, je to dobrá zpráva pro nás. Nemyslím generační výměnu. Mám za to, že kdo má heuristické návyky, bude schopen se i ve vyšším věku pořád učit nové věci.

Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku

Komentáře

[1] 3. 5. 2005, 12:00 – MK

No nevim. Jsou fakta, která se prostě člověk musí naučit, jinak je riziko, že je pozná špatně, bude-li je vynalézat sám znova (což je heuristika), nehledě na to kolik času tím ztratí. Zejména výsledky té autoškoly vidíme denně na silnicích, protože mnozí ANI NETUŠÍ že dělají něco špatně, natož proč a o tom že to jde i jinak už není ani zdání. Zastal bych se dokonce našeho způsobu vyučování (je mi 43), protože poté, co se probereme z omráčení jak mladá generace zachází s počítačem zjistíme, že neumí najít Ostravu, pokud dostane mapu jinou, než jakou zná z obrazovky. O výuce angličtiny rodilým mluvčím bych mohl vyprávět romány. Učíme se totiž i jeho chyby výslovnostní, krajové i slangové. Bůh ochraňuj žáka, který má učitele Skota a pojede do jižní Anglie. Proč by anglický učitel měl mluvit správně, když tak nemluví ani český učitel češtiny??? Ale je to heuristické. Ostych starší genrace před počítači plyne do jisté míry i z toho, že počítač s námi stále ještě, i když už méně než dříve, komunikuje jako stroj, ne jako člověk. A za to mohou tvůrci programů, kteří zapomínají při komunikace se strojem )když tvoří programy), že tvoří program ne pro stroj, ale pro člověka.

[2] 3. 5. 2005, 15:01 – Tomáš Kučera (Odkaz)

Dalsim kamenem urazu je podle me i ochota (a to i mladych chapavych lidi se znalosti anglictiny) resit problemy, napr nenaucit se zachazet s programem co pouzivaji miliony lidi, to uz je na me silna kava...
A jeste kdyz je program v cetsine, snad kazdy si muze zvyknout, ze vetsina programu ma sve menu, kde naleznou moznosti nastaveni atd...
Kolikrat me to az rozladi...
Kolik by jsme usetrili casu...!!

[3] 4. 5. 2005, 01:29 – Yuhů (Odkaz)

Zásadní problém je přece v tom, že počítače jsou rozbité. Myslím tím hlavně dnešní software.

Starší generace to velmi citlivě chápe.

Mladší generaci to zřejmě nevadí.

[4] 4. 5. 2005, 08:25 – Honza Hučín (Odkaz)

Ad [3]: Mladší generace se s tím asi umí heuristicky vyrovnat :-)

[5] 6. 5. 2005, 22:51 – BusinessWeek (Odkaz)

Myslím, že problém nebude v internetu, ale v práci s počítačem obecně. Navíc přístup ke vzdělávání se doposud nezměnil ... ten dril a data bez souvislostí tu jsou pořád. Bohužel.

[6] 8. 5. 2005, 17:55 – MK

Checheche, vy mladí. Možná že se záměrně souvislosti nedozvídáte. Zkazili byste si ideály.

[7] 10. 5. 2005, 12:27 – Rudolf (Odkaz)

Hmmmm, není třeba se bát netu a jsem si jist, že to nezáleží na věku. Znám uživatele starší 80 let a vedou si dobře. Znám řadu mladých od 10 nahoru, kterým net nic neříká, prostě mají jiné zájmy nebo jim stačí telefon. Prostě, kdo chce, naučí se používat rovněž net bez ohledu na věk. Kdo nechce, neznamená, že se bojí.

[8] 2. 6. 2005, 01:48 – llook (Odkaz)

Jakožto poměrně mladý člověk musím upozornit, že i mnozí mladí mívají problémy podobné těm ze starších generací. Ten přístup ke vzdělání se mění jen *velmi* pozvolna (zjm. v základním a středním školství).

K tomuto článku není možné vkládat komentáře.