Šuplík Honzy Hučína

Používáním open-source společnost bohatne

Nevadí mi, když někdo použije zdrojový kód mého produktu pro jiný účel. Vzájemná bezplatná výměna nástrojů je sice podle ekonomických teorií překonaná, ale na internetu přesto funguje. Až pravičák žasne, že cosi jako internetový komunismus může fungovat. Ty nabízíš to a já zas tohle, vzájemně si to poskytneme a bude všichni bohatší. Finta je v tom, že věci se kopírují, takže sdílením neubývají a celkové bohatství roste.

Ale zpět k tomu, proč jsem tohle začal psát.

Čekal jsem, že ta malá poznámka v článku Jakuba Vrány vyvolá bouřlivou debatu a možná přeroste do flamewar. Stalo se, první blogová vlaštovka do diskuse přiletěla z La Trine.

Zdá se mi, že v diskusi o výhodách a postavení open-source produktů se příliš zdůrazňuje komerční sféra a zapomíná se na produkty nabízené zdarma, tedy freeware. Open-source není totéž co freeware (i když v mnoha případech to jde ruku v ruce). Ale jeho důsledek je totožný: poskytuji zdarma nějaký výsledek své práce, ať už jako hotový nástroj, učební pomůcku, inspiraci nebo stavební kámen.

Kdybych byl jediný, kdo něco poskytuje zdarma, byl bych za troubu a filantropa. Na internetu a v počítačové sféře je ale poskytování nástrojů nebo dílků stavebnice, z nichž se nástroj dá postavit, zcela běžné. Možná i tohle je důvod rychlého nárůstu počtu lidí, kteří umějí PHP, HTML a podobné věci. A díky tomu podle mého názoru bohatne společnost daleko rychleji, než kdyby každý svou práci prodával. Ano, je pravda, že bohatnutí všech znamená, že specializované firmy dosahují zisku hůř a obtížněji. To ovšem souvisí s otázkou, zda se v počítačové branži dá vydělat úplně na všem – anebo zda se na něčem komerční přístup prostě neuživí.

Závěrem zajímavá úvaha. Kolik lidí, kteří znemožňují uživatelům přístup ke zdrojovému kódu, používá ve své práci nějaký open-source freeware? Po ničem tu nevolám, jen konstatuji ten paradox.