Šuplík Honzy Hučína

Obsadila se (konečně) druhá sedačka

Teď už definitivně víme, že se do Croozeru opravdu vejdou dvě děti. A že se tam snesou. A že se to dá uvézt. O víkendu jsme testovali jízdu celé rodiny, poprvé na městské cyklostezce a podruhé po lesních cestách.

Jelikož jsme vyjížďky pojali opravdu jako test, spokojili jsme se s trasou, kterou jsme jeli už mockrát: do Podolí a po pravobřežní cyklostezce tam a zpět. Náklad je to s oběma dětmi už bytelný, ale pořád se to dá celkem bez problémů utáhnout – Karolinka a Hedvika mají dohromady necelých 17 kg. Hedvika opět spokojeně spala (to mají asi všichni kojenci stejné: jak to drncá, zavřou oči a chrní), Karolinka měla trochu problém někam umístit knížky, ale nakonec vydržela i bez nich.

Úspěch nás navnadil, že jsme to dnes zkusili vlakem. Původně to měl být okruh kolem Čelákovic, jenže nádraží (stará úzká nástupiště, bez podchodů, dveře ven příliš úzké) i most přes Labe nad jezem Magdu rozčílilo. Čelákovice budou asi dlouho na černé listině. Takže jsme místo toho jeli romantickou cestou po žluté značce, podél slepého ramena Labe, přes louku a do vršíčku ke sv. Václavu. Posledně se tu Karolince líbilo a dnes si na to ráda vzpomněla. Pak dál lesem k druhé trati (směr Všetaty) a přes ni, přestup na modrou a po kiláku jsme uhnuli oblíbenou státovkou do Lysé. K tradici chyběla jen cukrárna, protože měla z neznámých důvodů zavřeno...

Prahou jsme projížděli přes Jungmannovo náměstí, protože Vodičkova byla kvůli pádu domu uzavřena.