Šuplík Honzy Hučína

Kdy vytáhnout roletu

Nemyslím si, že se webové stránky smějí představit veřejnosti až v dokonalé, načančané a vypiplané podobě. (Dokonalé stránky stejně neexistují.) Postačuje mi, když stránky splní účel, pro který je navštívím. Sympatické jsou mi ovšem i takové stránky, které sice zatím svůj účel neplní, ale zřetelně se na tom pracuje – když přijdu za týden, situace je mnohem lepší.

Nemám samozřejmě na mysli případy typu „na stránkách se pracuje“ (screenshot, náhodně vybraný příklad). To je bezesporu špatně. Nezastávám se ani opuštěných nedodělávek, kterých na internetu straší tisíce. Ale pokud někdo staví velkou aplikaci, například portál, je lepší, když web začne sloužit uživatelům dřív i v nedotažené podobě, pokud je schopen z podstatné části plnit jejich požadavky. Odkládat spuštění webu na dobu, až se všechno zcela vychytá, doladí a zpřipomínkuje, znamená zbytečně odepírat uživatelům to, co už by mohlo sloužit. Nehledě k tomu, že každý klient (ať je to soukromý zadavatel, nebo daňový poplatník) rád vidí, že se za jeho peníze už něco vytvořilo a pracuje se na tom.

Příklad, který vás možná hned napadne, je proslulý Portál veřejné správy ČR (PVS). Nedávná diskuse o něm a o výhradách k (ne)přístupnosti byla sice z profesionálního hlediska zajímavá a důležitá (přístupnost je nepominutelný rozměr webové prezentace), ale z hlediska většinového uživatele akademická. Pro mě jsou podstatné dvě věci:

1. zda mi PVS nějak (jakkoliv) pomůže, ulehčí život, poskytne nějakou potřebnou službu;
2. zda se v oblastech PVS, kde se zatím služby (z jakéhokoliv důvodu, třeba i kvůli horší přístupnosti) nedočkám, pracuje na zlepšení.

To byl jen ilustrativní příklad, nechci rozebírat zmíněný konkrétní web. Ale jsme zase u toho, že nejdůležitější je obsah. Takže když to shrnu: webová prezentace se podle mě může veřejně spustit v okamžiku, kdy nabízí pro své potenciální návštěvníky dostatečný obsah.