Šuplík Honzy Hučína

Mnoho partnerů, autorova smrt

I když svým klientům autoři (nejen) webů leckdy potají nebo i veřejně spílají, vztah autor–zákazník je pořád ještě lábuž proti vztahu autor–skupina zákazníků. Jediný partner má zpravidla jeden názor, a pokud ne, dá se k vyjasnění jednoznačného názoru vhodnou procedurou dostrkat. Pokud ale připustíme diskusi s více lidmi na straně klienta zároveň, zaděláváme si na neřešitelný problém.

Stačí si to představit: nad návrhem autorova díla sedí čtyři lidé, dva muži a dvě ženy ve věkovém rozpětí 25 až 50 let. Málokdy se stane, že by návrh byl přijatelný a veškeré změny by byly čistě věcné nebo obsahové. Daleko pravděpodobnější je diskuse asi takováto: "mně by se líbilo nějaké kulatější/větší/menší/modernější písmo" – "lepší by bylo dát to logo kousek nahoru/dolů/doprava/doleva/vůbec ho tam nedávat" – "modrá barva ne, já mám radši zelenou/červenou/žlutou/béžovou" – "na první stránce by měl být obrázek mladých lidí/rodiny s dětmi/lidí z firmy/našich produktů/informace o naší firmě" – "mělo by to být vzdušnější/mělo by se lépe využívat písmo" a podobně.

Poněvadž zážitek z podobné porady bývá pro autora smrtící zkušeností, velmi doporučuji se tomu šikovně vyhnout. Napadají mě dvě zásady:

• Ze strany klienta akceptovat jen jednoho partnera a i při diskusi ve skupině se obracet převážně na něho.
• Spíše než jeden návrh zpracovat několik variant a debatu zaměřovat k hlasování o daných návrzích.

Máte s diskusemi s více partnery vlastní zkušenost? Napište mi ji do komentářů. Díky!