Šuplík Honzy Hučína

Koho volit? Nejradši jen někoho

Mám rád neparlamentní politické strany. Ne že bych je všechny považoval za lepší než ty, které v Parlamentu České republiky působí, ale fandím jim, aby měly rovné podmínky a možnosti k oslovení občanů. Média je často diskriminují a voliči z průzkumů veřejného mínění snadno propadnou dojmu, že jiné strany než parlamentní neexistují.

Podle květnového průzkumu TNS Factum se nad hranicí 5 % hlasů začíná trvale zabydlovat Sdružení nezávislých kandidátů. To je pro mě samozřejmě dobrá zpráva. Za dva roky sice může být všechno jinak, ale do Evropského parlamentu se pravděpodobně dostanou. Vrtá mi ovšem hlavou, jak je to u nich se stranickou disciplínou. Co se stane nezávislému kandidátovi, který přestane dodržovat program Sdružení? Bude vyloučen? To by byl houby nezávislý. Takového člověka mohou potrestat pouze voliči tím, že mu nedají hlas.

Potíž je v tom, že v systému vázaných kandidátek se dost dobře nedá hlasovat pro ostatní kandidáty a jednoho vynechat. Zatímco politické strany si vnitrostranickými mechanismy ohlídají, aby potenciálního rebela zpacifikovaly, a tudíž aby všichni lidi na jejich kandidátce drželi basu, na nezávislé kandidáty nemáte. Pro ně je daleko vhodnější systém, kterým se u nás volí do Senátu nebo v komunálních volbách – tedy systém, který preferuje osobnosti před stranami.

Takže vlastně nevím, jak budu za měsíc volit. I když fandím Sdružení nezávislých a sympatičtí jsou mi i spolukandidující Evropští demokraté, nechce se mi hlasovat úplně pro všechny. Jenže vlastně vždycky budu hlasovat pro všechny, ledaže bych nešel volit vůbec.