Šuplík Honzy Hučína

Kára se zákonem zapadá do bahna

Nový školský zákon měl být původně schválen už před rokem. Cesta školské reformy je však stále více bolestnější a stále nejistější. Jedinou výhodou je, že mám postaráno o témata pro svůj blog.

Shodou okolností jsem nedávno napsal jinam o RVP v hudební výchově (přesněji v oblasti Umění a kultura). V pondělí se v týdeníku Respekt k RVP a reformě vůbec vyjadřuje pan Ondřej Hausenblas. Napsal to jinak a lépe než já, ale vlastně se shodujeme: učitelé bez osnov prostě neumějí žít. Rozhodně souhlasím s tím, že pro učitele je naprosto nezvyklé, aby vymýšlel vlastní cestu k cíli. Na pedagogických fakultách se sice po studentech požadují přípravy na vyučovací hodinu, jenže to je jednak cíl velmi blízký, druhak dosažitelný pomocí již existujících postupů a třeťak se přípravy v praxi stejně nepoužívají. Těžko učiteli vysvětlit základní manažerskou poučku, že je lepší investovat dvacet hodin na začátku než dvacet minut každodenně po celý rok. Učitel by nejradši neinvestoval nic ani na začátku, ani každodenně, a k tomu báječně vyhovovaly osnovy, které někdo vymyslel a které byly sice šílené a předpotopní a nedaly se stihnout, ale... byly.

Zajímavý názor vyslovil v diskusi Honza Komín:

Myslím si, že vzdělávací programy obecně je docela dobrá idea. Má to jeden háček. A to jsou přijímačky na střední školy. Pokud se budou děti méně biflovat, budou znát méně odborných termínů. Pohoří u zkoušek, rodiče nebudou spokojeni, ani paní ředitelka nebude spokojena a vše se vrátí do starých kolejí, neboť cílem bude udělat příjimačky a to aby všichni byli spokojeni :-).

To je, obávám se, ten největší balvan celé školské reformy. Druhým zádrhelem je nedůvěra různého stupně, kterou chovají učitelé ke všemu, co přijde z centra. Pravda, někdy oprávněně, ale jen někdy. Ale to už je na jiné povídání.