Šuplík Honzy Hučína

[1] 20. 4. 2004, 22:47 – MK

Upřímně řečeno, my jsme na osnovách vyrostli a nepociťuji to jako újmu. Ono je asi třeba mít dáno zhůry "co" a to "jak" by si měl realizovat sám učitel. To je asi ten možný kompromis. I tvůrčí myšlení lze naučit podle osnov.

[2] 21. 4. 2004, 08:27 – Honza Hučín (Odkaz)

Tady je ale otázka, jak podrobné by ono "co" mělo být. Dá se předepsat detailní znalost slovesných tříd, nebo jen správné tvoření tvarů slovesa.

[3] 21. 4. 2004, 19:49 – e-rasi

"Upřímně řečeno, my jsme na osnovách vyrostli a nepociťuji to jako újmu." - Kdo nepoznal nic jineho, nevi (a snad ani nemuze vedet), ze existuji jine, lepsi nebo horsi, moznosti. Rozhodne to ale neni argument. Praprababy take nepocitovaly neexistenci automaticke pracky jako ujmu, coz se o dnesnich pradlenkach rict neda, ze ano.

[4] 22. 4. 2004, 09:30 – MK

No, netvrdil bych, že jsem nepoznal něco jiného. Pracuji s dětmi a velmi přesně vidím následky předemokratizování výchovy i ve škole - neschopnost podřízení se, nerespektování čehokoliv a nekooperativnost je vydávána za rozvoj individuality, samostatného přemýšlení a osobnosti. Tito mladí lidé budou mít (a mnozí dnes již mají) těžké problémy v práci, než si zvyknou na ošklivé slovo kázeň.

[5] 30. 4. 2004, 14:07 – Malej Honza (Odkaz)

Miloši, vidím to přesně jako ty. Děti jsou přehnaně sebevědomé a nerespektují skoro nic. Dobře se mi učí ve třídách do páté třídy. Ve vyšších ročnících dochází velmi často ke konfliktům. Děti vyhrožují tím, že odejdou na jinou školu (a toho se každá škola bojí, neb dětí je málo), pokud nebudeme skákat podle nich. Děti mají ohromnou oporu v rodičích, kterí stojí na jejich straně, omlouvají jim neomluvené hodiny, kryjí je a casto jsou vuci nam agresivní. Ted jsem se vratil ze skoly v prirode. Byli jsme se sedmakama. Jsem dost znechucen. Nepozdraví, za nic nepodekují, mluví strasne sprostě (jedna zakyne mi rekla abych "sel do prdele" kdyz jsem po ni chtěl vecerní připravu do skoly jako trest za chovani v celem dni). Krkají a prdí, mají z toho legraci. Cestou autobusem vyhazovali svačiny na cyklisty, ktere jsme predjížděli, jeden žák skočil do horskeho jezírka, neb se vsadil o dvacetikorunu. Normalne jsem se styděl, když jsme společne nekam sli. Takhle to vypada, ze je nedokazeme zvladnout. Neni to tak docela pravda, jsme schopni nasadit teror a udrzet je v mezich, ale cloveka mrzi, ze tohle musí dělat. A tohle všechno si myslim ze je vysledkem přílišné demokratizace našeho skolství. Zdravím. Honza Komín

PS: Ale nejsou všichni záci spatní. Jsou i záci skvěli, ale na základkách ubyvají, neb odejdou v páte a sedme na gympl a ti co zbydou tahnou ty zbyle dobre dolu. Misto aby ti dobrí tahli ty slabsi nahoru, jako to bylo za me. Hold tech dobrych je na zakladkach v soucasnosti malo.

[6] 5. 5. 2004, 08:38 – Honza Hučín (Odkaz)

[4] To může být důsledkem liberální výchovy v rodinách, která ve jménu "respektování osobnosti dítěte" ho nenaučí řádu, kázni, vytrvalosti a trpělivosti, tedy těm vlastnostem, které jsou v tvrdém životě velmi potřeba. Není divu, že se učitel víc než na probírání učiva soustředí na udržování kázně, a tím pádem radši hodí za hlavu kreativitu a moderní přístupy.

[7] 5. 5. 2004, 13:17 – MK

No o tom tu píšeme s Malym Honzou - Dítěti se nelíbí na táboře (první noc, první déšť, první mytí nádobí), zavolá domu mobilem rodiče, (kdyby to měl napsat do dopisu, jako dřív, tak nejpozději v půlce dopisu zjistí, že ta práce s psaním za to nestojí a že ten déšť a to nádobí zas tak dramatický nebyly aby se mořil s písmenkama), rodiče, z nichž otec jezdil na tentýž tábor před patnácti lety, přijedou a místo aby sebrali aspoň trochu sil a řekli: My bysme byli moc rádi kdybys to tu vydržel, uděláš nám radost a budeš chlap, a co bysme s tebou v Praze dělali, musíme oba do práce, tak řeknou směrem k vedoucím: No my ho necháme vybrat (desetiletého kluka), ať si sám rozhodne co chce. To i já bych se rozhodl asi pro počítač doma, zvláště po prvních pár dnech (ti kluci, kterým toto rodiče neřekli a vydrželi na táboře až do konce, obvykle pak jezdili pravidelně každý rok). A otec při odjezdu ke mě - je to tu stejný jako když jsem sem jezdil já, já nevim co se tomu našemu klukovi tady nelíbí, ale to víš, nechceme ho k ničemu nutit. Tak to je demokracie v praxi.

[8] 25. 3. 2007, 10:43 – Betty učitelnica

Ahoj všichni,
jak už je z mého jména patrné, pracuji jako učitelka na malé škole, učím teprve druhý rok, takže znalosti o RVP mám a na škole se mi tato idea celkem líbila, ale zkuste si někdo, ještě když dojíždíte 30 km do práce, přijít domů, postarat se o domácnost, udělat poctivě přípravy, protože já to beru vážně a pak se ještě pustit do RVP, a to nejen přes týden, ale i celé víkendy a nikdy nemáte čas si odpočinout a ještě vám to nikdo nezaplatí, pilotní školy dostaly na tyto změny peníze, ale my ne a děláme pořád přesčasy, které nikoho nezajímají, i 60letý manžel kolegyně si stěžuje, že se manželka nevěnuje, takže vážení příznivci RVP (taky jsem bývala), zkuste nám "líným" učitelům malých škol poradit, jak organizovat svůj čas, můžete si představit, že na velkých školách má na starost každý učitel tak maximálně 1 předmět, ale my máme každý tak 3, někteří 4.Přitom si myslím, že kdyby šlo spíše o reformu metod, měli bychom na změny více času a energie. A do kázně si taky drbnu - souhlasím s ostatními, že by se s tím mělo něco dělat, je to o nervy a někdy přemýšlíme, že zavoláme policisty, a to jsme na vesnické škole. Takže, když to shrnu, tak změna musí být, ale dostatečně ohodnocená - já jsem ochotna pracovat zadarmo, ale ého manžela to dóóóst štve.

[9] 27. 3. 2007, 01:17 – belzebub

tak se jdi živit něčím jiným....když na to budeš mít

[10] 27. 3. 2007, 08:25 – Malej Honza

To Belzebub: Tak to je naprostá klasika. "Tak se jdi živit něčím jiným...když na to budes mit ?!?". Mám takove tuseni, ze prave ty, Belzebube, bys na to uceni nemel. To totiz nemuze delat hned tak nejakej hejsek. Uplne nejdulezitejsi je, jaký dostane dite zaklad na prvnim stupni. Ze je ve skolstvi malo penez je jasny, protože je to nevydelecny sektor, tak co by to toho vlády (zvlášt pravicove) cpaly nejak moc penez. Co se stane kdyz ucitele nedostanou moc penez? Vcelku nic. Nadsenci a ucitele srdcem tam budou ucit stejne dal a nespokojenci nebo Ti hodne dobri pujdou jinam. (Pozn: Jagr taky hraje v NY a ne v Kladně). Lidi rádi řvou ohledně prázdnin učitelu a omila se v televizi kdejaky skandal a pochybeni ucitele, ale na ty penize co spolecnost za vzdelávání ucitelum dava je prece jasny, ze nebudou vsichni prvotridni ucitele.
Pani učitelnicu dobre chapu, taky jsem mel tyto pocity, vyresil jsem to nasledovne.
Řeknu si: Pracovat ve školství ma tyhle vyhody a tyhle nevyhody. Je to pro me stale vyhodne? Ano je, i za ty penize. Pracuji totiz do vyse sveho platu - pisemky opravuji ve volnych hodinach nebo zadam práci a opravím je v hodine, nepripravuji se na hodiny vubec a zvonením mé poslední hodiny naprosto konci moje práce a nikdy se jí od té chvíle až do druheho dne do 7.40 nezabývám. A nemusim se bát. Protože vím, že mám na to dělat neco jiného a vím, že mě škola potrebuje i v dalsích věcech jako je psani ŠVP a práce v ŠVPEditoru, zvučení různých akcí (což nikdo na škole neumí) a starání se o počítače atd. A už vůbec se nemusím bát, že by mohl mému místu konkurovat nekdo jiný - schopnejsi. Kde by se vzal ? Kdo by to za tyhle penize delal? Takže dle mého nazoru ve skolství pracuji jednak ucitelé srdcaři pak důchodci, pedofilové :-)a ženy matky, ktere potrebuji čas na své děti a vychcánci (jako jsem já :-). Takže Betty, chápu Tě a zkus to vzít jako já. Malej Honza

PS: Dneska jsou k obědu vdolky. Vezmu si jich 7, sním 4. Se zbylými třemi jdu kolem kuchařek, že jsou

[11] 27. 3. 2007, 08:31 – Malej Honza

PS: Dneska jsou k obědu vdolky. Vezmu si jich 7, sním 4. Se zbylými třemi jdu kolem kuchařek, že jsou výborný. Přihodí mi tam další 3. Polevku si vezmu do bandasky, protože stejně se ji půl hrnce vyleje. Přítelkyne sní k večeři 3 ja take 3, k tomu polévku a mám večeři zadarmo. Tak to holt chodí. Pokud by mi nekdo za můj příspěvek chtěl kázat o morálce, nemá to smysl, protože si okamžite vzpomenu na jména našich velikánů - Krejčíř, Mrázek, Pitr, Kožený ... :-))))) a zůstávám v klidu.