Šuplík Honzy Hučína

Poprvé s Croozerem

Asi doplním murphologii o další zákon: "Dveře jsou vždy o dva centimetry užší než předmět, který jimi má projít". Jak jsem už dříve naznačoval, vydali jsme se v sobotu protáhnout kolečka Croozeru . A párkrát narazili. Ale vždycky to dobře dopadlo.

Kamarádi nás pozvali na jarní kuličkiádu do parku u Hostivařské přehrady. Bylo tedy jasné, že vyzkoušíme vozík. Chvilku to vypadalo i na kola, ovšem sobotní počasí rozhodlo, že první test bude pěší.

Poprvé jsme narazili už ve dveřích domu. Koho by napadlo, že vozík s udávanou šířkou 84 cm neprojde dveřmi širokými 85 cm? Naštěstí stačilo sundat jedno kolečko, jenže to bude znamenat nakládat Karolinku na chodníku. Tramvají do Hostivaře to šlo dobře, pak jsme si při překonávání obrubníků museli zvykat na malou zadní světlost vozíku. Pobavily nás příčné prahy se škvírou pro cyklisty – kolo projede, ale dvoustopý vozík se do škvíry nevejde a práh ho pěkně nadhodí. Bohužel takhle je řešené celé Prokopské údolí, tam si tedy moc neužijeme.

Nicméně se ukázalo, že Karolinka je odolná, vypadalo to, že jí nezvyklé prostředí a mírné drncání nevadí. Vydržela sedět a střídavě koukat a dřímat skoro dvě hodiny. Pěkně jsme ji v těhotenství vytrénovali. Vadilo jí, až když se vozík zastavil a my se věnovali kamarádům. Začalo pršet, takže jsme se zase brzy vydali domů. A narazili podruhé, tentokrát na Hájích v metru. Normální dveře měly opět o dvě čísla užší průlez, jedny ale byly naštěstí vysazené a to už šlo.

Nejlepším trikem byl ale průchod Velkou čínskou zdí mezi I. P. Pavlova a Vyšehradem. Narvané metro (jímala nás hrůza), a přesto vozík o rozměru 105×85 cm jedněmi dveřmi vjel a na další zastávce vyjel na protější straně. Za tohle iluzionistické číslo asi budeme vybírat.