Šuplík Honzy Hučína

Poslouchal jsem Douda band a Nostalgii

Dotáhl jsem do práce sluchátka, zapojil do zvukovky a konečně můžu poslouchat, co nového se urodilo na poli FCT hudby. Jako první to odnesla cédéčka Douda bandu – Na jabloni a Nostalgie – Nostalgický balon. Nebudu sice tak ostrý jako Klof, ale ani jedno mi nepřišlo jako velká sláva. Koneckonců, podívejte se, kolik jsem jim dal bodů v průběžném hodnocení desek.

Douda band je ostravská folková skupina. Pár sekund to vypadalo na zajímavou a nápaditou muziku, načež se kompaktní hmota rozpadla (ba rozplizla) do nenápaditého mírně depresivního globálního folku, ve kterém splývá jedna písnička s druhou a všechno je pořád tak nějak stejné. Ba i cikánská Joj mamo je odzpívaná folkově. Pocitu nudy neodpomůže ani technická dokonalost a přesnost.

Nostalgie jistě nečekala, že se její deska dostane na špičku hitparád, ovšem i tak si kladu otázku, jestli se pro ni nedalo udělat víc. Zvuk totiž působí, že byl nahrán doma v obýváku na dva mikrofony do kazeťáku. A množství drobných chyb napovídá, že asi na opravy nebylo moc času. Inu budiž, ne každý má pár desítek tisíc na studio. Pokud odečtu technickou stránku, má Nostalgie smůlu v tom, že existuje kapela Paběrky, která má podobné nástrojové obsazení a také ženský dvojhlas, jenže je ve všech směrech o jednu až dvě třídy lepší. I v textech. Ale Nostalgie jistě najde vděčné posluchače, kteří mají podobně upřímné (až naivní) vidění světa.