Šuplík Honzy Hučína

Naivní Pou(pa)ta

Že název samotný také prodává, patří k marketingové malé násobilce. Potíže mohou nastat, když se kapela pojmenuje úměrně věku svých členů či podle určité souvislosti známé jen některým. Nerozpadne-li se a stane-li se slavnou, posluchačům může časem připadat název jako nepřiměřený.

Skupina Poupata existovala přes deset let a ze svého dětského jména samozřejmě vyrostla. Jenže další marketingová poučka říká, že se zavedená značka nemá měnit. Z prekérní situace vysvobodil Poupata loňský velký třesk, kdy se kra, na níž šest lidí plulo, rozdělila na dvě části. Ta s Víťou Troníčkem si dala jméno Marien; druhá půlka se chtěla pokusit o veletoč, změnit pojmenování tak, aby znělo podobně a ne tak dětsky.

Kohosi napadlo, že vyhozením prostřední slabiky se dostane také smysluplné slovo a že vyhozené „Pa” může znamenat Pardubice, odkud pocházejí. Zřejmě byli všichni nadšení a sami sebe přesvědčili, že se název Pouta bude líbit i ostatním. Andrea Troníčková to v srpnovém Portýru vysvětlovala:

Při vymýšlení názvu jsme byli možná naivní, ale vůbec nás nenapadla významová souvislost s policejními pouty. My jsme měli na mysli vztah mezi lidmi (lidmi asi Andrea myslí členy kapely – pozn. HH) a posluchači... Když jsme potom poprvé slyšeli narážku na policejní pouta, tak jsme říkali" „A jó, vlastně.” Ono ti to totiž hned nedojde, protože máš svoji představu a ty ostatní jdou mimo tebe.

Nezlobte se, milí folkoví perníkáři, ale tenhle přístup je dost varující. Nejenom v muzice a marketingu, ale vůbec v životě pokládám za samozřejmé, že i když má člověk svou představu, podrobí ji pohledu druhých, a to radši dřív, než udělá nevratné rozhodnutí. To vám nikdo neřekl, že nový název vzbuzuje i nepříjemné asociace? Anebo jste ho jednoduše převálcovali s tím, že takhle to nikdo brát nebude?

A to prosím Andrea dělala do psychologie.