Šuplík Honzy Hučína

Nechme daně krajům

Rozhodovací pravomoci by měly být na co nejnižší úrovni. Tomu se říká princip subsidiarity a zejména ve vztahu k Evropské unii se jím ohání leckdo, jenom aby se nám ti hnusní byrokrati z Bruselu náhodou nechtěli podívat do tuzemského bahýnka. Když ale subsidiaritu chtějí kraje, strhne se bitka. V Poslanecké sněmovně leží vládní návrh zákona o rozpočtovém určení daní a očekává se kolem něho velmi tuhý boj. Koneckonců napoprvé byl před rokem podobný návrh zamítnut.

Stručně a jednoduše jde o to, že by si kraje ponechaly část výnosů daní a sestavily by si vlastní krajský rozpočet, ze kterého by financovaly školy, opravy silnic, nemocnice, kulturu. Prostě čtrnáct malých států. Zatímco teď dostávají školy stejného typu v celé republice na jednoho žáka stejně peněz, může se stát, že v jednom kraji přiklepnou školám víc a ve druhém míň (ale nesmějí podlézt určitou minimální hranici vyplývající ze zákona, např. mzdové tarify). Promítne se do toho samozřejmě bohatství toho kterého kraje, jinak se budou cítit nad pokladnou v Praze a jinak na severní Moravě. Ale důležité budou i krajské priority. Chceme radši opravit silnice, nebo přidat učitelům? Vypuknou boje podobné těm, které nás čekají za pár měsíců v celostátním měřítku při schvalování rozpočtu.

Nejsou kraje ale na princip subsidiarity už příliš malé? Nebude lobbing na krajské úrovni ještě větší žíravina? A nehrozí nebezpečí, že chudší kraje budou chudnout ještě víc?

Přemýšlel jsem o tom a myslím, že ne. Čím jsou ti, kteří o penězích rozhodují, blíže lidem, tím jsou vztahy osobnější a tím hůř se defrauduje. Ideální velikost by podle mě byla okres, jenže to už by bylo atomizované příliš. Nějaké přerozdělování ve formě státních investic zřejmě bude nutné zachovat. A přehazování velkých peněz bude bezpochyby velkou výzvou pro místní média a investigativce. Jsem zvědavý, jakou linii zvolí Deníky Bohemia, zejména bude-li v každém kraji vládnout jiná partaj.

Ještě za totáče jsme měli legraci z toho, jak je na povrchu silnic vidět, když se přejíždí z okresu do okresu. Myslím, že v případě přijetí novely se podobné „přirozené hranice” objeví. Ale nevadí, naopak – těším se na mezikrajskou konkurenci, která přirozeně vznikne. Konkurence je přece prospěšná, ne?