Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Ten pán se pohybuje po pódiu jako robot, po nejkratší spojnici zamíří ke klavíru a zase nejkratší cestou mizí v zákulisí. Strojové úklony, žádná gesta směrem k lidem. Jak stvořený pro strojového Bacha, mihlo se mi hlavou. Než ovšem začal hrát.
Pak to byl úplně jiný člověk. V jeho podání zněly Beethovenovy sonáty jako symfonie – tak mohutný zvuk to mělo. Na tolik pedálu v Appasionatě jsem zvyklý nebyl a na balkoně se už některé běhy slévaly, ale to není výtka, to je prostě jiné pojetí.
A zase vstal, prkenně se uklonil a odešel. Vyžadující soustředění na hudbu do té míry, že si před jednou sonátovou větou počkal desítky sekund, až kdosi v nejvzdálenějším místě sálu típne neslyšitelně vrnící mobil. Však taky o den později publiku pěkně vynadal.
Další články si můžete vyhledat v jednotlivých přihrádkách, případně podle data.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník