Šuplík Honzy Hučína

András Schiff a pět Beethovenů

Ten pán se pohybuje po pódiu jako robot, po nejkratší spojnici zamíří ke klavíru a zase nejkratší cestou mizí v zákulisí. Strojové úklony, žádná gesta směrem k lidem. Jak stvořený pro strojového Bacha, mihlo se mi hlavou. Než ovšem začal hrát.

Pak to byl úplně jiný člověk. V jeho podání zněly Beethovenovy sonáty jako symfonie – tak mohutný zvuk to mělo. Na tolik pedálu v Appasionatě jsem zvyklý nebyl a na balkoně se už některé běhy slévaly, ale to není výtka, to je prostě jiné pojetí.

A zase vstal, prkenně se uklonil a odešel. Vyžadující soustředění na hudbu do té míry, že si před jednou sonátovou větou počkal desítky sekund, až kdosi v nejvzdálenějším místě sálu típne neslyšitelně vrnící mobil. Však taky o den později publiku pěkně vynadal.