Šuplík Honzy Hučína

Život podle Krvavé Marie

Představuju si nepořádek jako takovou příšeru, která je kdykoliv připravena požírat mé věci. Když je nepořádek malinký, moc se do něho nevejde. Když se neuhlídá a naroste, dostane větší hlad a ztráty jsou hned větší.

Nějak jsem ho v poslední době neuhlídal a seznam pohřešovaných (a bohužel i odepsaných) věcí se nějak prodloužil. Člověka potěší, když má parťáka v neštěstí, vzpomněl jsem si na Roberta Křesťana a jeho Krvavou Marii a hned jsem viděl, že na tom nejsem tak špatně. Věci, to ano, ale Magdu bohudíky ne, ani ty bílé myši (tady nebylo co ztrácet).

Je to dlouhá písnička se složitým textem a jak si ho tak čtu, mohlo by zůstat u prvních několika slov. A možná bych ještě souhlasil s třetí slokou. Ten zbytek si, Roberte, radši nech pro sebe.