Šuplík Honzy Hučína

Zabili mě, parchanti

Střela se rozprskla o zásobník na kuličky a v tu ránu se mi v puse převalovala želatina. Vletěla asi nějakým průduchem masky, nic jsem necítil, podle pravidel jsem pořád žil, ale zkuste si střílet s držkou plnou takového hnusu. Brzo jsem to koupil do pravé ruky a mohl jsem si jít odrbat barvičku z nosu a zubů. Počkejte za chvilku, mrchy.

Nakonec jsem umřel asi víckrát, než kolik lidí jsem dostal sám, ale to je jedno, kdo by to počítal. Hlavně že na paintballu byla sranda, pohoda, sudý počet lidí: Samotář, mihao, Jana (asi je to Jana z kytarového orchestru), Jakub, Daniel, Helenka a producentstká dvojice petulka a já.

Jo, tři holky, to možná pánové instruktoři indoorového paintballu nečekali. Jinak by si tam mnohem líp uklidili, času na to měli dost a dost, nechali nás proti dohodnutému času čekat. No ale byli pohodoví a vymýšleli pro nás různé scénáře, když jsme ty základní střílečky odehráli vždycky za pár minut.

Pár fotek, které si troufám publikovat sám, další doufám budou na domácích webech ostatních, pak sem dám odkazy:

Naše základna

Tady jsme byli vždycky kamarádi

Ale uvnitř mi dvakrát p(r)ostřelili ruku

Helenka má odstříleno

Některá zranění byla i lehce erotická

Související: Vy jako nemáte modřinu?