Šuplík Honzy Hučína

Vlídná Choceň

Tohle město jsem zatím znal jenom jako zastávku rychlíků mezi Prahou a Olomoucí. Dokonce mi připadalo, že tu vlak zastavuje skoro zbytečně. A vida, jak se mi to hodilo.

Choceň si ovšem naši dovolenkovou přízeň bohatě zasloužila nejen nádherně zrekonstruovaným nádražím. I když díky němu jsme měli dost dobrý důležitý první dojem. Z každého nástupiště jezdí výtah se širokými dveřmi do podchodu, ten vede opět bezbariérově do hezkého zámeckého parku a bez kolize s rušnou dopravou se dá dostat až na náměstí. Prostě bike-friendly město. A když se k tomu přičte ohromná vstřícnost snad veškerého personálu (hostil nás levný a výborný Penzion Michael, v obchodech milí lidé, železničáři na všech stanicích kolem se mohli přetrhnout, jakmile viděli Croozer), je jasné, že se nám v Chocni líbilo. A rádi bychom se tam ještě někdy podívali. Což se nedá říct o Libochovicích, kde bylo při všech kladech ubytování přece jen slabší.

Za pět dní jsme najeli skoro 200 kilometrů. Podívali jsme se do slavného údolí Husího krku, na Nové Hrady, Košumberk, do lesů kolem Horního Jelení, do Vysokého Mýta... Snad se brzy dostanu k bližším reportážím.

Aktualizace: Zapomněl jsem dodat, že Choceň je město květinářství. Do 100 metrů od penzionu byla dvě, v centru nejméně další dvě. Inu, Libochovice bylo zase město cukráren a pizzerií.