Šuplík Honzy Hučína

Vánoční trhy jako vždy

Ale prosím vás. V sobotu navečer na Staroměstském náměstí, a nacpáno? Vždyť to je teprv osm dnů do toho Štědrého, co by tam tolik lidí dělalo?

No dobře, máte to mít. Naštěstí jsme se s Karolinkou procpali ke zvířátkům, která dávno pochopila, že nejlépe to přežijou tak, když se nebudou hýbat, případně budou předstírat spánek. V ohrádce jsou dvě ovečky, koza, poník a oslík, a sem tam nějaké dítě, když ono nebo rodiče přeženou bojovnost.

Stromeček sice zuřivě bliká, ale kultivovaněji než jeho příbuzný na Václaváku. (Tam si asi pronajali navždy prostor psychedelici, protože loni byl stromeček taky trochu ve stylu vidin po požití LSD.) Na pódiu poskakoval bavič s bavičkou a prokládali to diskopísničkami jako že pro děti, tak nás to taky moc nebavilo.

Větší legrace nastala v Celetné. Stačí zlatnictví a vedle toho prodejna suvenýrů s ťapacími zvířátky obíhajícími kolem nějakého sloupu, a Karolinka by tam vydržela hodinu. Nebo tramvajová zastávka v Jindřišské, kde je na střeše na jedné straně sníh a na druhé kytičky.

Doma ovšem dítko zopakovalo nápad, že by Ježíšek mohl přinést panenku šušu. Panenka šušu se ale v živé podobě dostavila už v květnu, zamítnuto. Nicméně bez panenky to neprojde. Už ji máme. Vlastně Ježíšek už ji zakoupil, pšššt...