Šuplík Honzy Hučína

Trojpařba

Pěkně se to sešlo. Ale jiná možnost pomalu nebyla. Volných víkendů je pomálu a má-li se sejít víc než pět lidí, už se vyplácí to vměstnat do čtyřiadvaceti hodin.

V pátek večer svolal bývalý kolega z gymplu a vysoké školy sraz naší studijní skupiny. Restaurace Mlýn mě – budu upřímný – nabídkou jídel zklamala. Ani zábava nebyla kdovíjak odvázaná, asi se ta fakulta projevuje. Ovšem jsem moc rád, že jsme se aspoň viděli.

Fotky ze srazu pořizoval kolega Petr Čoupek, díky!

Dost možná jsem už měl myšlenky jinde. V tu chvíli už byli u nás doma příbuzní z Olomouce a na sobotu ráno se v naší oblíbené rotundě chystaly křtiny Hedviky.

„Je tam zima, nezapomeňte ji obléct.“ „A sežeňte nějaký hrnec na převoz guláše.“ „A proč jste nevzali stoleček?“ Naše maminky pojaly celou akci mimořádně prestižně, až jsme v samém stresu z vína, koláčků a guláše zapomněli doma svíčku (Viktore, díky moc za bleskovou donášku!).

Následovala pařba u nás doma, napočítali jsme sedm dětí, všichni byli spokojení, kotel guláše zmizel a všichni vypadli ještě před polednem.

Odpočinek, oslavy pokračují odpoledne na Lhotce. Moje máma slaví tento týden půlkulatiny, a to se vždycky sejde rodina. To už bylo docela pohodové a příjemné, jen jsme si sedli a futrovali se dobrotami. Jo a taky se v bratrské trojici vedla debata, kudy vytáhnout přívod a odpad pro myčku, kterou naši dostanou. Po počítači a mobilu to je prý další zlom v jejich životě...

V neděli už jenom procházka s Olomoučany, mírně pokažená opruzem v pizzerii Squadra azzura (nešla jim pec, čekali jsme třičtvrtě hodiny), pak pápá a hajdy do peřin. Teda holky, já se mořil nad jedním rozhovorem a upravoval fotky. Pardon, tady ještě nejsou, je jich hodně a času málo. Ale na weby holek je Magda určitě brzo dá.