Šuplík Honzy Hučína

Třináct dlouhých týdnů

Léto se právě líbá s podzimem. A v mé hlavě si hudební štafetu předává Robert Křesťan s hovady božími, co si prohlížejí zboží (podobná formulace o líbání či objetí by asi nezněla příliš vkusně). Na Baladu o bramborovém salátu jsem si vzpomněl předevčírem.

Na jablkoním cédéčku těch 13 týdnů zpívá sbor. Líbí se mi víc jiné týdny, ale hlavně, že se to blíží. I když – asi se těším víc na advent než na Vánoce. Adventem nemyslím předvánoční shon. Adventem myslím ten nádherný pocit, kdy už je to skoro tady, ale ještě se pořád můžete těšit. Ten se, pravda, v tržním víru trochu vytratí, takže ho obvykle najdu až pár dní před Štědrým dnem.

Čili, jak o tom přemýšlím, těším se nejvíc na 22. prosince. To je můj nejhezčí den v roce. A k tomu zimní slunovrat.

Jsem divnej, že?

...a když se týden překulí, tak stejně je to na nás moc...
...a on zůstal za oknem / s bramborovým salátem...