Šuplík Honzy Hučína

Stačilo by ten zákaz dodržovat

Zákaz kouření na veřejných místech je hodně emotivní téma nejen v Itálii, kde platí už přes týden. Spousta lidí u nás, kterým podobně jako mně vadí nedobrovolné vonění k nikotinovým oblakům, na to možná reagovala povzdechem ve stylu „kéž by něco podobného bylo i v ČR“. Ale vždyť docela je. Jenom se to nedodržuje. Což v zemi, kde se pramálo dodržuje padesátka v obci, není tak překvapivé.

Zákon č. 37/1989 ve znění pozdějších předpisů uvádí v §4 odst. 1f:

Zakazuje se kouřit (...) v prostorách zařízení společného stravování s výjimkou těch, které jsou vyhrazené pro kuřáky; tam, kde není stavebně oddělená jídelna pro kuřáky, zakazuje se kouřit v době určené pro podávání snídaní, obědů a večeří.

Ovšem slyšeli jste kdy, že by se někdo domáhal v restauraci svého práva? Nebo zkusili jste to sami? Já ne, spíš jsem do toho podniku přestal chodit. Ale v tom to je. Dokud nebude, kdo by se domáhal svých práv, je nám na houby sebetvrdší zákon.