Šuplík Honzy Hučína

Sobotní bazén na šířku

Místo šatnářek obsluhovaly recepci podolského bazénu dvě týnejdžerky, na všech chodbách byla slyšet naplno puštěná Evropa 2. Aspoň že se neřeční o chorobách a je živo, v sobotu ráno budu chodit častěji, říkám si.

Jenže uvnitř byl bazén beznadějně přepažen na šířku. Kdepak, tréninky jsou i v sobotu, až do deváté, a k té se ručičky digitálních hodin ještě zdaleka neblížily. Když už jsem tady, aspoň se trochu vyplavu. Na šířku má bazén dvacet metrů, takže tradiční kilometr by byl padesátkrát. Při páté cestě od kraje ke kraji jsem to přestal počítat. Prostě jsem se tam tak šplouchal tam a sem, občas (když nebyl nikdo v dohledu) jsem si párkrát kraulnul, pak jsem vylezl a dal se k domovu.

V sobotu ráno možná. Ale tohle bylo příliš brzo. A venku lilo, květinářství mělo nečekaně zavřeno a v cukrárně cukrářce asi teprve nabíhal systém. Domů, do tepla...