Šuplík Honzy Hučína

Safari a defilé vlaků

Hlavu jsem si mohl ukroutit, proč má Sázava barvu kafe s mlíkem. Asi bylo dobře, že jsme si o tom ráno nepřečetli – nejspíš bychom do Benešova vůbec nejeli.

Z Vršovic nás vezl spěšný vlak s klasickými rychlíkovými vagony, ale ještě předtím jsme si prohlédli poklidně stojícího nového městského slona (soupravu City Elefant) a kolem třetího nástupiště prosyčelo Pendolino. A s činností Českých drah nás seznámil i pohled z okna na obnovu trati aktuálně mezi Uhříněvsí a Strančicemi. Není to obvyklý pocit, vidět hned vedle svého vlaku obrovský kráter...

V Benešově jsme odstartovali klasicky přes nadjezd nad tratí, pak kus po červené a na křižovatku s rušnou silnicí. Honem přes ni, překlopit se přes kopec a ve sjezdu podle žlutých cyklostezkových cedulí odbočit vpravo k zámku. Čekala nás další zvířata. Medvěd v příkopu spal a nechal se vyhecovat tak k zavrtění ušima, aktivnější byl kamenný krokodýl (nebo drak?) chrlící bez přestávky vodu. I pejskové s vyleštěným nosem v sousoší hned vedle vypadali zábavně a pávi se docela snažili, ovšem na podrobnější prohlídku nebyl moc čas.

Návrat po cyklostezce (kousek se zelenou značkou), váhání na křižovatce, ale pak se spouštíme vpravo dolů po nejširší silnici. K mostu to docela sviští, na druhé straně čeká rybník a rozhodnutí.

Chvojen by byl normálně zajímavým místem, akorát v mlze, která pokrývala pořád celý kraj, bychom od něho nic neviděli. Tak zahnout vlevo a radši do údolí Janovického potoka. Ze silnice odbočuje červená a míří po pevné lesní cestě k bývalému hradu Kožlí.

Byl na druhém břehu potoka, ve svahu a stejně byl zákaz vstupu mimo cesty, takže jsme se jen koukli a pokračovali dál. Hned za chvilku ale pozor, místo po lávce jsme jeli suverénně následujícím brodem a pak jsme se museli vracet. Správná cesta se totiž za lávkou lomí hned doprava. A vede skrz bažantnici, takže opravdické safari – bažantů jsme na nejbližším kilometru potkali několik desítek. Bohužel včas utekli, takže zvěřinu nevezeme.

A už je tu silnice, cyklostezka je trochu neviditelná, ale nakonec se to z mapy odhadne: po silnici kousek vpravo, ovšem ještě před můstkem vlevo do polí. Šíleně pobořeným kravínem do Václavic (srandovně mrňavá socha „svatého na mostě“, čili Jana Nepomuckého, a to píchnutá kdesi v bažinách vedle mostu) a tam opět konzultace s mapou. Jasně, vlevo do kopečka a odbočku vpravo snad najdeme. (Našli, sice nikde žádná cyklocedule, ale trojice dopravních značek u odbočky vpravo kousek za autobusovou zastávkou je jasná nápověda.)

Polňačka se houpe a vlní do Hrusic-Hamrů, prokličkuje se mezi rybníky a za tím druhým (mimochodem má hladinu aspoň o metr výš než souběžná asfaltová cesta) nečekané stoupání. No nějak se to přežije, vlevo dolů a svištíme k Týnci nad Sázavou. Lenost mi za vjezdem do obce sama točí řídítka vlevo po zelené, ale pohodlnější by to asi celkově bylo nahoru na křižovatku a sjet kolem kostela a školy – zelená jde sice kolem potoka, ale těch výmolů...

V Týnci na nádraží nastává poslední zápletka. Romantické cestě přes Davli brání výluka a do náhradního autobusu se prý kola nevejdou. Naštěstí to jede i na druhou stranu, rychle složit Croozer do singl-vagonu a doufat, že stihneme přípoj v Čerčanech.

Stihli (děkujeme panu průvodčímu za pomoc při vykládce kol!). Jel klasický benešovský pantograf, celkem pátý typ vlaku během dopoledne. A na druhé straně vozu seděla mladá dvojice s velkým chlupatým vlčákem. To jsme si užili zvířátek i vozového parku, že?

Benešov – Konopiště – údolí Janovického potoka – Kožlí – Václavice – Hrusice-Hamry – Týnec nad Sázavou, 21 km