Šuplík Honzy Hučína

Skok na navigaci (menu)

Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.

Jednotlivý článek

Rodina a přátelé
15. 11. 2005

Rušný víkend končil na jedné noze

Skončila nám výletní sezona, ale hustota programu se spíš zvětšila. Někdy se to sejde, i když nedělní večer by se mohl scházet často, to se mi líbilo.

Páteční odpoledne jsme se propláchli chlorovanou podolskou vodou, svištěli na Smíchov koupit naší známé lístky na víkendový festival alpinismu, den uzavřela zkouška kvarteta.

V sobotu známá dorazila v devět, takže se hodilo ještě ráno doběhnout na nákup. Jelikož se s golfáči a nákupním vozíkem zároveň špatně manipuluje, nechali jsme s Karolinkou kočár (a Magdu) doma a vzali to z větší části pěšky, z menší na ramenou. Výstup Slavojovou ulicí s patnáctikilovým „mrtvým“ batohem na zádech a jedenáctikilovým velmi živým na ramenou mi dal vzpomenout na někdejší letní prázdninové pochody s podobnou zátěží. Člověk musí stále trénovat.

Po obědě (bramboráky, heč!) jel Pětník do Brna Vindobonou, německé écéčkové vagony jsou výborné. Jenom člověka naštve, když si každý ze čtyř stolečků zabere vždycky tak jeden, dva cestující (my jsme byli akorát čtyři). Folkový oříšek, večerní posezení U Šošona (dostal jsem k narozeninám pozvání na růžové víno, to jsem v životě ještě nepil). Krátký spánek, ranní Slovenská strela domů (takticky jsme šli do připojených vozů z Vídně, rakouské vagony jsou skoro tak dobré jako německé).

No a neděle pokračovala návštěvou jedněch rodičů (oops, další dort), druhých rodičů (aby si Karolinka už zvykala na občasné přespávání u babičky), a hurá, bezdětný večer!

Jenže Zlomené květiny nám v Atlasu už utekly, film Manderlay v Matu začínal až ve 20.30 a je přitom dost dlouhý. Třikrát jsme bezvýsledně projeli papírový Kulturní přehled, až pak nám došlo, že v něm není Balbínka. Noviny vyhrabané z hromady prozradily, že tam hraje Radůza. Uch, to bude vyprodané... ale zkusili jsme to.

A to bylo výborné rozhodnutí. Vecpali jsme se (díky, pane šéf). Koncert s takovou atmosférou jsem po revoluci asi nezažil. Asi osmdesát lidí (kdo zná Balbínku, ví, že už při padesáti je narváno) a strhující Radůza. Napíšu o tom do iFolku.

Komentáře (počet: 0, nelze přidat komentář)
RSS komentářů tohoto článku
Trvalý odkaz

Poslední články:

Další články si můžete vyhledat v jednotlivých přihrádkách, případně podle data.

© Honza Hučín 2004–6

Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!

sber.cermat.cz

RSS Šuplíku

RSS komentářů – souhrnně

U každého článku je samostatný RSS kanál pro komentáře.

Výběr článků

Posledních 10 článků

nebo podle data:

nebo hledání fulltextem:

Archiv všech článků

Poslední komentáře

Zabili mě, parchanti [2]

8. 8. 16:48 | Pepa

Cestou kolem blogu [2]

7. 8. 21:26 | Honza Hučín

Cestou kolem blogu [1]

7. 8. 21:02 | Honza

Vrtulník nad hlavou [3]

6. 8. 14:29 | Pepa

Taková hra na volby [1]

3. 8. 18:29 | Honza

Nejčtenější

Žádné údaje nejsou k dispozici.

O mně

*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)

statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník

nyní Ústav pro informace ve vzdělávání

Životopis (RTF)

Napište mi