Šuplík Honzy Hučína

Papír pro papír aneb lejstra jsou věčná

Naše městská část modernizovala sídlo, má všude lístkový systém. Některé úřednice jsou milé a vstřícné. Ale nesmyslnost výroby jednoho papíru, aby člověku mohli vystavit jiný papír, ta zůstává.

Zařizoval jsem včera nové cestovní pasy pro Karolinku a pro sebe. A do svého jsem chtěl nechat napsat obě holky. V elektronickém věku by člověk čekal, že úřednice u přepážky koukne v počítači do místní databáze matrik a zjistí, že:

• já i Magda bydlíme trvale na Praze 2, a to na stejné adrese,
• jsme státními občany České republiky (máme občanské průkazy vydané Prahou 2),
• svatbu jsme měli na území Prahy 2,
• oba dva jsme rodiči obou dětí.

Z výše uvedeného vyplývá, že obě děti mají také trvalé bydliště na Praze 2 a státní občanství ČR. Znovu podotýkám, že k tomu všemu stačí pohled do místní matriky, žádné brouzdání nějakou centrální databází.

Ale kdepak. Je nutné si prostě nejdřív na matrice nechat vystavit papírové osvědčení, že Karolinka má státní občanství ČR. Za stovku. A k tomu účelu přinést rodné listy, oddací list a možná ještě něco. Jo, tu stovku. Pak se teprve může postoupit do dalšího levelu – o patro dolů k přepážce na cestovní doklady.

Před čtyřmi roky jsem krátce pracoval pro jednu firmu, která připravovala informační systém právě pro Prahu 2. Vidím, že věci se příliš nepohnuly. Možná jsem se v tom tenkrát málo angažoval. Ale zas aspoň nejsem tak frustrovaný setkáním s realitou.

Naštěstí jsem si zkušeně vzal všechny myslitelné doklady s sebou, takže jedinou starostí bylo, jestli to stihneme do zavíračky. Těsně stihli, za námi už startovala uklízečka.