Šuplík Honzy Hučína

Objezd Prahy na kole mě nezabil - I.

Nechybělo mnoho, a rozmázl by mě těsně před cílem netrpělivý řidič. A v cíli mi o dvě minuty ujel vlak. Ale mám to!

Objet okruh kolem Prahy na kole je dost ujetá myšlenka. Tedy – na první pohled se to zdá být zajímavé, ale už druhý pochopíte, že to bude dřina a většinou nuda. Poprvé jsem se s tím setkal někdy v zimě a bylo mi jasné, že to v rodinné sestavě (navíc se zátěží Croozeru) není reálné. Ale Magda s Karolinkou odjely na pár dní mimo Prahu, a tak jsem zkusil, jestli (a naštěstí zjistil, že) na to mám.

Pravidla uvedená na zmíněných stránkách jsou jednoduchá.

1. Praha se musí objet zvenčí, bez dotyku hranice města,
2. a to pouze vlastním pohonem,
3. přičemž návrat do výchozího bodu je třeba stihnout do 12 hodin (autoři zmiňují i náročnější limit 10 hodin).

V pravidlech to není, ale autoři zřejmě měli silniční kola. Odhaduji to z trasy, která vede výhradně po silnicích a opomíjí výhodné zkratky terénem. Jelikož mám trekové kolo, přizpůsobil jsem si trasu (při dodržení zákazu doteku s hranicí Prahy):

• Ze Zahořan do Davle jsem to vzal údolím podél potoka, ne přes kopec a Petrov.
• Ze Sloupu se dá cesta zkrátit po zelené značce k zastávce Bojov (případně ještě víc po bývalé žluté).
• Z Dobrovíze jsem dojel do Středokluk polní cestou (fakt polňačka, jak má být).

Zalitoval jsem, že Únětické údolí je nevyužitelné, kousek jeho dolní části patří už Praze.

Ujel jsem 143 kilometrů, ale párkrát jsem zakufroval a nevyužil další možné zkratky. Je možné, že by se délka dala rozumně optimalizovat někam ke 135 kilometrům.

Aktualizace: Našel jsem alternativní okruh kolem Prahy po silnici č. 101. Ta vede překvapivě skutečně kolem dokola, trasa je sice delší, ale s méně náročným profilem. Je na ní ovšem docela provoz a na treku by mě nebavila.

Stanovení výchozího bodu a směru

Autoři doporučují start ze Zlatníků a cestu po směru hodinových ručiček. Nakonec jsem se rozhodl podobně, i když jsem začínal v Říčanech. Souhlasím, že volba místa startu a orientace je hodně důležitá. Myšlenka nejdřív absolvovat skoro všechna hnusná stoupání a pak se svézt po rovinách má logiku, ale psychologicky by bylo vhodné navíc startovat z nízko položeného bodu. Vědomí, že jsem pořád nad místem startu a že dojezd bude dolů, uklidňuje. Proto jsem uvažoval i o jiných možnostech, ale zamítl je:

• z Davle po směru (nevýhoda: jezdí tu málo spojů, při návratu bych třeba musel dlouho čekat na vlak)
• z Dobřichovic proti směru (nevýhoda: z Davle se blbě jede proti proudu Zahořanského potoka, musel bych se přes nějaký kopec)
• z Roztok proti směru (viz výše, navíc jsem očekával severozápadní vítr, a to by druhá půlka byla krušná).

Vyrážím

Do sedla nasedám po sedmé hodině a mířím na vršovické nádraží. Odvážně si kupuju zpáteční jízdenku do Říčan, vlak je prázdný a průvodčí se neobtěžuje dorazit. Dvacka za kolo ušetřena.

Říčany-nádraží, 0 km, čas 8.07, nadmořská výška 350 m

Tak jdeme na to. Z nádraží mi rampa do centra uděluje slušnou rychlost. Můžete fandit, zbytek se dovíte v pokračování reportáže.