Šuplík Honzy Hučína

Kyberprostor: buďme tam dřív než děti, II. část

Navazuji na první díl článku o kyberprostoru a dětech. Reaguji v něm na článek Davida Klimeše v MF Dnes. Cituji a komentuji.

Mezi základní problémy komunikace v kyberprostoru podle psychoterapeuta Mundra patří:
a) anonymita
b) neviditelnost (sebe, ale i druhých a jejich reakcí)
c) zrušené reakce (začíná oblíbený seriál dítěte, odejde tedy od počítače a jeho partner v chatroomu neví, proč debata nepokračuje)
d) vnímání interakce ve své fantazii (partner v komunikaci je bez jakéhokoliv reálného faktu utvořen jen ve fantazii)
e) neutrální status (speciálně dítě se rádo zbaví některý „reálných obtížností“, jako je nízký věk či tlusté brýle; někdy však i celé své reálné osobnosti)
f) on-line posílení komunikačního stylu (jestliže máte tendenci k podrážděnosti, v kyberprostoru tomu obvykle dáte volný průchod).

Všimněte si, že je řeč o obecné komunikaci v kyberprostoru, ne o rizicích pro děti. Každý, kdo někdy chatoval (a v mailu či diskusních skupinách se to projevuje v určité míře taky), něco z toho zažil. Proto slušně vychovaný uživatel chatu upozorní, když musí rozhovor z vnějších příčin přerušit nebo nečekaně odejít, proto je jako náhradu neverbální komunikace vhodné používat emotikony, proto je potřeba mít nad sebou kontrolu. Samozřejmě se dá zalhat a obtížného partnera se zbavit: „Promiň, volá mi šéf.“ Ale to není specialita elektronické komunikace.

Tato nová a nepříliš zmapovaná závislost (na internetu, moje pozn.) však není neovlivnitelným důsledkem puberty. Nejčastěji pramení z rodinných problémů a kyberprostor umožňuje dítěti uvolnit skryté frustrace. Psycholožka Kimberly Youngová řadí mezi příznaky této závislosti lhaní dítěte o délce času stráveného u počítače, vzrůstající únavu a změny ve spánkovém režimu (dítě si často přivstane a naopak později uléhá, jen aby mohlo být déle u internetu), problémy ve škole, odluku od kamarádů a dosavadních koníčků, zhoršení hygienických návyků, neposlušnost vůči rodičům. Z uvedených příznaků je vidět, jak je internetová závislost nejasná. Do některých kolonek bychom schovali většinu pubertální populace.

Chachá, myslím, že nejen pubertální populace. Nebo že by to ukazovalo nedozrálost mnoha lidí i kolem třicítky?

Neškodí, aby si dnešní dítě pamatovalo při používání moderních technologií zlaté desatero:
drž osobní informace v tajnosti
nevěř všemu, co se ti ukáže na obrazovce
dodržuj „netiketu“ (buď k ostatním tak ohleduplný, jako by byli off-line)
nikdy neposílej zprávu, když jsi naštvaný
nikdy neotevírej zprávu od někoho, koho neznáš
pokud to nevypadá dobře nebo se necítíš příjemně, nepouštěj se do toho
nebuď neustále on-line
neodpovídej na zprávy, které obsahují kyberšikanu
nikdy se nesetkávej s někým, koho jsi potkal pouze on-line
na kyberšikanu nejsi sám, svěř se dospělému, kterému důvěřuješ

To desatero je vhodné i pro dospělé. Ale dovolím si nesouhlasit se čtvrtým a předposledním bodem. I když je to těžké (znám to z vlastní zkušenosti), doporučuji v dítěti trénovat slušný, leč asertivní způsob komunikace. Lze přece napsat „to se mě dotklo“ nebo „jsem naštvaná/ý“ a „odpovím později“. A právě osobní setkání (samozřejmě při rozumné opatrnosti, ne o půlnoci na konečné tramvaje) s někým, koho známe jen z chatu a mailů, je nejlepší názornou ukázkou, jak se naše představy a fantazie míjejí se skutečností.