Šuplík Honzy Hučína

Skok na navigaci (menu)

Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.

Komentovaný článek

Společnost
11. 5. 2004

Nemám hypotéku, jsem out

"Jen jak peřina stačí," říkávala maminka Káji Maříka. Dnes by se jí každý vysmál. Z požadavku něco pouze mít, například auto, mobil, barevnou televizi a k ní video, konzum postoupil o úroveň výš. Očkuje nám posedlost, že je třeba to mít hned teď. Tedy aniž na to musíme ušetřit, aniž bych se musel předem nějak uskrovnit. Stále mě ohromuje ta nenucená samozřejmost, s jakou reklamy předpokládají, že se prostě chci nechat několik let či desetiletí vyžírat splátkami úvěru či hypotéky na věc, kterou bych normálně koupil za poloviční cenu. Pravda, ne hned. Ale je to špatně?

V podstatné části minulého století se v západní civilizaci považovalo za správné a vzorové tvrdě a pilně pracovat po celý život, odříkat si okamžité uspokojení, aby člověk něco vybudoval a především zabezpečil rodinu a dětem předal vytvořené hodnoty. Z pohledu dnešních finančních ústavu je představa chudého amerického chlapce, kterak myje nádobí, šůruje podlahy, přehazuje uhlí nebo štípe lístky v autobuse, aby měl čím zaplatit nuzné bydlení a nakoupit knihy, které čte za svitu laciné svíčky, aby vystudoval a něco z něho bylo, naprosto nepatřičná. Proč si ten kluk nepůjčí od nás peníze, mohl by nám je splácet celý život, ale ušetřil by si nepohodlí?

Je to jednoduché jak facka. Vlastně dvě facky. Chlapec by splácel celý život, takže by jeho děti začínaly zase od nuly – zatímco když ušetří na sobě, třeba potomstvo objeví v prasátku nějaký ten statisíc či milion. Tedy odpovědnost k budoucím generacím. A ta druhá? Co je lepší, nejdřív trpět a pak se radovat, nebo naopak? Po naspořené dovolené zbyde pocit "stálo to za to odříkání", po úvěrované jen kocovina "už je to pryč a teď to ještě budeme splácet".

Nemám hypotéku a tudíž ani dluhy. Děkuji, nechci ji. Nepotřebuju, jsem spokojený s tím, co mám.

Vložit vlastní komentářNávrat k článkuRSS komentářů tohoto článku

Komentáře

[1] 11. 5. 2004, 11:29 – zax (Odkaz)

Jen tak orientacne - jak bydlite? Ja mam pred sebou perspektivu platit drahy podnajem nekomu cizimu, vzit si hypoteku (nakonec to vyjde financne skoro nastejno ;) a nebo jit pod most - reseni s hypotekou se mi z tehle moznosti libi skoro nejvic :)

[2] 11. 5. 2004, 22:08 – spokojeny dluznik

Jsem opravdu vdecny za to, ze se trh s hypotekami rozhybal a mohl jsem se dobrovolne rozhodnout, ze se necham bankou vydirat. Do te doby jsem (podobne jako autor predchoziho prispevku) mel dve moznosti:
1) spat pod mostem
2) predat kazdy mesic vetsi cast sveho vydelku cloveku, ktery pouze diky tomu, ze se narodil o 10 let driv nez ja, stihl pred Listopadem ziskat druzstevni nebo statni byt a po Listopadu ho zprivatizovat za cenu peti mesicnich najemu, ktere ode mne dostava.

Ted uz nemusim platit vyse zminenym lidem, kteri si svuj prijem (nemohu si pomoci) nijak nezaslouzi. Platim bance uroky z penez, ktere mi pujcila, coz povazuji za naprosto ferovy byznys.

[3] 11. 5. 2004, 22:47 – Martin Slavický

Moje řeč. Maminka vždycky říkala: Když něco chceš, tak si na to nejprve ušetři. A měla pravdu. Už chodím třináctý rok v jedněch botech, ale doufám, že se mi podaří přistavět kus domu bez dluhu a jsem tudíž spokojený. Jenže z takových, jako jsme my by si ty banky těžko mohly stavět ty domy obložené mramorem. Stejně, jako obchodní společnosti by těžko mohly prosperovat z takových lidí jako jsem já - jenom ty zbytečně vyhozené miliony za reklamy v televizi, které nikdy neuvidím, neb tuto nemám! Inu, každý má trochu jiný životní styl, ovšem silně mě překvapuje, kolik lidí si bez protestů nechává vnutit životní filosofii, která slouží k obohacení někoho jiného, na úkor jeho samého. Co mne nejvíce dožírá je to, jakým způsobem obchodní a finanční molochy zneužily vánoc - dříve poklidných oslav narození Páně - a přemněnily je v pohanské orgie mamonu, jejichž hlavním a jediným cílem je donutit lidi nakoupit v krátké době co nejvíce zbytečného šmejdu všeho druhu a to pokud možno na splátky. Pokud jste ode mne za posledních deset let nedostali nic k vánocům, věřte, že to nebylo náhodou (a že přitom rozhodně nemám nic proti vám). Pohanských svátků mamonu se totiž ze zásady nezůčastňuji, pro malé děti něco koupím raději už na podzim a od poloviny listopadu do konce kalendářního roku mě už (krom naší samoobsluhy za účelem uspokojení gastronomických potřeb) do žádného obchodu nikdo nedostane ani párem volů.

[4] 12. 5. 2004, 08:05 – Honza Hučín (Odkaz)

[1] Bydlím v družstevním 2+1 na Praze 2. Byt jsem zakoupil s manželkou z poloviny z vlastního, z poloviny díky příspěvku rodičů. Rodiče byli totiž v životě prozíraví, sami se nezadlužili a neprojídali peníze, ale šetřili, aby mohli pomoct dětem, až to budou potřebovat. Stejně chci postupovat i já.
[1] [2] Nemusíte bydlet pod mostem. Na svůj první byt jsem před čtyřmi roky měl všehovšudy 450 tisíc, tak jsem to riskl a šel po důkladné úvaze do bytu s majitelem. Mé zkušenosti jsou jen a jen dobré.

[5] 17. 5. 2004, 23:20 – Pavel

No jo, Honzo, jenže 450 000 - to když teď začnu se svým platem šetřit, tak v důchodu možná budu mít...
Ale mě už nebaví bydlet po podnájmech, naši mi nic nenaspořili, plat mizernej... Jen našetřit těch 100 000,- , aby mi naten zbytek tu hypotéku vůbec dali... :-(

[6] 18. 5. 2004, 13:27 – MK

Ideální kombinace: koupit si byt na hypotéku (to jsou ty orgie mamonu) a pronajímat ho za vyšší nájemné někomu jinému. Hypotéku budu splácet z jeho nájemného a sám budu dál bydlet pod mostem (to je to odříkání). Po čase bude hypotéka splacena, já nabažen odříkání a přestěhuji se do svého a nezadluženého. Jako správný americký hoch.
PS: Croozer jste si předpokládám koupili za hotové. :-)

[7] 19. 5. 2004, 08:26 – Honza Hučín (Odkaz)

[6] Croozer jsme opravdu koupili za hotové.
To, co popisuješ, je plnohodnotný podnikatelský záměr. Podobně jako si někdo koupí domek a pak ho pronajímá hostům. Prostě investice, která se časem vrátí a přinese zisk.

K tomuto článku není možné vkládat komentáře.

© Honza Hučín 2004–6

Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!

sber.cermat.cz

RSS Šuplíku

RSS komentářů – souhrnně

U každého článku je samostatný RSS kanál pro komentáře.

Výběr článků

Posledních 10 článků

nebo podle data:

nebo hledání fulltextem:

Archiv všech článků

Poslední komentáře

Zabili mě, parchanti [2]

8. 8. 16:48 | Pepa

Cestou kolem blogu [2]

7. 8. 21:26 | Honza Hučín

Cestou kolem blogu [1]

7. 8. 21:02 | Honza

Vrtulník nad hlavou [3]

6. 8. 14:29 | Pepa

Taková hra na volby [1]

3. 8. 18:29 | Honza

Nejčtenější

Žádné údaje nejsou k dispozici.

O mně

*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)

statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník

nyní Ústav pro informace ve vzdělávání

Životopis (RTF)

Napište mi