Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Chudinka Karolinka se na to docela těšila. Pak z toho měla hrůzyplný zážitek, naštěstí to rychle rozchodila. Ale takhle se návštěva svatého Mikuláše nedělá.
No dobře, doráželi jsme na poslední chvíli, tak jsme ani nestihli děti připravit na to, co bude. U babičky už čekala i sestřenka Kačenka a bratranec Tomášek, nadělující trojice brousila kolem domu. A jen, co Karolinka dosedla s ostatními na pohovku v obýváku, vlezl do pokoje čert.
První chyba. Děti se zděsily a začaly brečet, skoro nevnímaly. Čert má přece být v pozadí, ono úplně stačí, když je vidět přes sklo dveří nebo za nimi občas zarachotí řetězem.
Mikuláš byl přísný, začal od nejmenšího dítěte a nejdřív vytýkal nedostatky. Druhá, třetí a čtvrtá chyba. Kdyby se nejdřív pozornost upřela na sedmiletou Kačenku, nejdřív se chválilo a hlavní osoba byla spíš vlídná, třeba by se děti stihly otrkat. Takhle jsme z Karolinky vyrazili s bídou druhou sloku Prší prší (první jsem přezpíval sám, chytla se na poslední řádek, tak jsme to zkusili dozpívat).
Příští rok si asi Mikuláše zařídíme jinak. Neříkám, že děti nemají zažít ani trochu strachu, on ten krapítek nejistoty vystřídaný úlevou má něco do sebe. Ovšem musí se to odměřit a dávkovat s citem. Tihle mlaďoši měli určitě dobrou vůli, ale chyběla zkušenost.
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
Zrovna jsme to s nejmenovanou hudební publicistkou a logopedkou nedávno probírali, jak jí roste počet příchozích koktavejch dětí vždy po Mikuláši. Říkala, že není nad vlastní nadělující trojici, jako že z rodiny. A že děti mají největší radost když objevěj, že čert má papuče jako tatínek. A ty by ses na čerta ani moc maskovat nemusel :-)))))
Tak to u nás doma nikdy "fyzicky" Mikuláš nechodil. Mívali jsme původně 6. ráno, později 5. večer za oknem od Mikuláše balíčky (košíčky, mističky apod.). Sáře taky stačí Mikuláš pouze na obrázku (tím spíš čert). Těch brečících, zhysterčených dítek, které jsem potkával včera v podvečer po ulici, když jsem nesl domů holkám dárečky od Mikuláše... :-(
Tak to dopadá, když se dospělí chtějí (blbě) bavit a ještě se tváří, že to dělají pro děti!
[3] 6. 12. 2006, 15:35 – MzK (Odkaz)
Taky jsem dělal mikuláše dvakrát. Celkem dobrý ale pak jsem řekl : Tak to je určitě hodnej chlapeček.. Byl jsem utřen, že je to holčička :-)
[4] 11. 12. 2006, 15:59 – spacák
[2] mám pocit, že na návštěvě fyzického mikuláše není nic špatného. dospělí mají svědomí, morálku, boha a nejrůznější další věci, které z nich dělají lidi. nemyslím si, že by mělo vadit, aby i děti pochopily, že i když se nikdo nedívá, tak se přece jen někdo možná dívá a nevyplatí se tedy dělat lumpárny. návštěva této trojice by se vždy měla domluvit přesně tak, aby byla všem přítomným dětem přesně šitá na míru. já k nim měl, než jsem celé procesí pustil dovnitř, dvouminutovou řeč a pro mikuláše ještě na malém papírku, který si strčil do "svaté knihy" jako tahák stručný souhrn všeho včetně jmen dětí i všech jejich problémků. děti (4,5 roku, 2 a 1,5 roku) se bály, ale žádná hysterie ani koktání nebylo. mikuláš byl přesný, přísný ale i vlídný, anděl krásná a čerti se jemně připomněli asi dvakrát za celou návštěvu. věkový průměr procesí byl tak 22 let. u nás to bylo asi bez chyb.
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník