Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Navazuju na předchozí článek. Psal jsem o tom, že v mnoha odborných knížkách vedle formálního popisu technologii chybí to důležité (podle mého názoru): návod, jak tu kterou technologii efektivně využít. V minulém dílu jsou nějaké příklady, i tady budou.
Zní to neuvěřitelně, ale objektově orientované programování tu už bylo před víc než patnácti lety. Sám jsem se učil objekty ještě v Borland Pascalu 7.0 počátkem 90. let. Budiž, pro ovládání grafické prostředí se to hodí, ale k čemu jsou v PHP? To knihy často neřeší, stačí jim jenom formálně popsat definici třídy a bastafidli, ty už si, programátore, sám lámej hlavu, co s tím.
Možnost praktického použití, a čtenář by měl hned snazší cestu. Třeba:
Objekty jsou dobré v tom, že to jsou data oddělená od běžných proměnných (nepomotají se vám tudíž jména proměnných), se kterými se dá manipulovat předem definovanými způsoby. Hodí se tedy třeba na často prováděné, relativně složité, ale přitom rutinní manipulace s daty – například na zpracovávání proměnných zaslaných z formulářů, kdy se má očistit proměnná od magic_quotes, oseknout na požadovanou délku, ošetřit rizikové a speciální znaky, zkontrolovat, zda hodnota vyhovuje nějakým podmínkám atd.
Chiméra, že objekty jsou dobré jen pro podivné vysoce abstraktně myslící bytosti, by byla rázem pryč.
Podobně vysoce abstraktní pověst mohou mít pro někoho šablonovací systémy. Může si myslet, že se to hodí jen na velké projekty nebo na aplikace, od nichž se budou vytvářet klony pro různé účely. Pro mou prezentaci o pěti stránkách to není, řekne si.
Jestli je ale začátečník (ba i mírně pokročilý) v nějakém nebezpečí, pak je to nebezpečí chaosu. Když se včas dozví, jak ohromně užitečné pro orientaci (ladění, odstraňování chyb, modifikace) je oddělení aplikační a prezentační vrstvy, a to i na aplikaci produkující jedinou stránku, ušetří si mnoho desítek minut (v úhrnu i hodin) stresu.
llook ve svém komentáři k předchozímu dílu zmiňuje závorkovací konvenci. Periodicky o tom přemýšlím, asi o tom také brzo napíšu.
Není lehké být pedagogem. Znát nějakou oblast a umět ji i vysvětlit, to chce trochu talentu a trochu práce. Rozhodně je ale škoda nahrnout do čtenářů pouhá fakta, a pak čekat, jak je semel e ou jejich šedá kůra mozková šedé buňky mozkové. Může se stát, že spíš fakta semelou čtenáře.
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
[1] 1. 9. 2006, 09:15 – Mingan (Odkaz)
Šedé buňky!
Kdo jednou OOP a design patterns okusí (a alespoň trochu pochopí :), už nechce nikdy zpátky ...
[3] 1. 9. 2006, 09:42 – Honza Hučín (Odkaz)
[1] Díky, opraveno.
[4] 7. 9. 2006, 20:05 – Dundee (Odkaz)
Jaké šedé buňky? Skočil jsi mu na špek! Samozřejmě je to šedá mozková kůra. Mozkové buňky se barevně neliší (všechna somata nervových buněk jsou šedá), pouze v mozkové kůře je málo axonů (čili také málo myelinu, který je bílý). Proto není šedá mozková kůra (neokortex) bílá, ale šedá...
Jinak zajímavý článek a bohužel také pravdivý. Ve většině punlikací se příklady opravdového použití neuvádějí.
[5] 8. 9. 2006, 08:20 – Honza Hučín (Odkaz)
Ad [4]: Ano, objektivně máš pravdu.
Ale tohle byla narážka na Hercule Poirota, a ten opravdu říká "šedé buňky", viz např. http://www.agatha.cz/cz/agatha-christie/posta
[6] 8. 9. 2006, 12:11 – Dundee (Odkaz)
Ad[5]: Aha. Tak, to jo:) Poirota zas tak dobře neznám.
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník