Šuplík Honzy Hučína

Z Lysé nad Labem tentokrát bez breku

Strojvedoucí za to ve Vysočanech vzal a sedmiminutové zpoždění stihl do Lysé vymazat. Fajn, ovšem času jsme beztak měli hodně. A hlavně po dvou letech od minulého průjezdu se z vozíku neozývalo nespokojené ječení, ale naopak uspokojivé poznámky z adrenalinových průjezdů loužemi. Holt Karolinka roste.

Lysá nad Labem je náš oblíbený výletní cíl. Však si nás jedna stará paní prý už pamatovala od poslední návštěvy. To jsme ovšem jeli i s Magdou. Teď jsem se na pár hodin stal zase singlerem s jedním dítětem (ne že by se to během výletu nějak projevilo). Na Masarykovo nádraží a do vlaku jsme se dostali hladce (děsné fronty u pokladen jako vždy), zvládli se i vymotat z nádraží v Lysé a hurá po červené podél trati. Louží plno, za chvíli jsme já i Croozer (a po vystoupení z něho i Karolinka, když se trefila zrovna do nějaké louže) vypadali opravdu bikersky.

Lesní kaple sv. Václava (který tam už není, zbyly jen dvě mohutné sochy andělů a kaplička bez vnitřku) je ideální místo pro odpočinek. Kolem kaple se dá honit a schovávat, na koleji zrušené vlečky hrát na mašinku a pozorovat vlaky, které na projíždějí dohled ohromnou rychlostí. Určitě se někdy k „andělíčkům“ vydáme v kompletním složení. Pak se začaly blížit mraky a já váhal, zda to neotočit zase zpátky; ale ne, pokračovali jsme po panelce až k asfaltce, kde jsme odbočili vpravo a pohodovou silnicí bez provozu se řítili k Sojovicím. Tam ostře vpravo a po normální silnici přes Dvorce do Lysé.

Cukrárna na náměstí opět nezklamala. A Croozer opět vzbudil pozornost. Pohodička. A to ještě musím Karolinku pochválit, že se na zpáteční cestě bez problémů vyčurala do záchodu ve vlaku.