Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Pět a půl minuty je moc krátká doba, aby si člověk přečetl noviny. Je to tak na průlet titulky a jeden dva články. A to zvládnu z Vyšehradu na Hlavní nádraží stejně, zpravidla minimálně jeden výtisk Metra nebo čtyřiadvacítky mi poletuje pod nosem. Takže v zaplněném céčku čtu takzvaně přes rameno, aniž bych chtěl.
Pět a půl minuty je naopak dost na pozorování tváří lidí kolem. Pokaždé jezdím trochu jindy a vstupuju do jiných dveří, takže mi ranní špička namíchá jinou sadu spolucestujících. Singlerští pasažéři si buď čtou, nebo se mračí. Je to sice přirozená bariéra v prostředí, které člověku zasahuje do intimní sféry, ale stejně bych se radši díval na někoho, kdo se usmívá.
Možná půjdu příkladem. Dneska byl důvod, dobře jsem se vyspal a Praha je krásně bílá (já vím, že to dlouho nevydrží).
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
[1] 18. 1. 2006, 09:14 – Pachollini (Odkaz)
Usmívám se v metru celkem programově, pokud mi tedy není fakt zle, poněvadž se mi nechce přispívat svou tváří ke zvýšení celkové kamennosti výrazu metra.
Ale někdy si taky čtu...
Já cestuji denně po ránu autobusem 20 min. (Petrovice - Skalka) a následně metrem 20 min. (Skalka - Dejvická) - celá cesta mi trvá cca 50 min. Potom si zkuste vydržet se stále usmívat "jen vůlí", když k tomu nemáte podněty z venčí :-/
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník