Šuplík Honzy Hučína

Českomoravská - Nádraží Holešovice: traťový rekord

Já vím, že je Štědrý den a všichni píšou o Vánocích. Jestli to hledáte i u mě, tady je vánoční básnička Fráni Šrámka. Ale tenhle spot bude nevánoční.

Z Českomoravské se to dá stihnout na Nádraží Holešovice za 13 minut. Druhý díl série „Petra, já a MHD“ byl podstatně akčnější než první. Postavy prchající vzhůru po schodech nevlídnými chodbami připomínaly Indiana Jonese. A když se za námi zavřely dveře vlaku nahoře na Florenci, jako bych viděl škleb dobíhajícího netvora, co zůstal venku.

Večer rozdal karty celkem jasně – buď se pokusit chytit Nerabus na Holešovicích, anebo jet na jistotu, tedy na pozdější příměstskou kamsi do Letňan nebo Čakovic. Nerabus jel z Holešovic v 21⁵⁰, teď máme půl desáté a s davem z hokeje se hrneme do metra na Českomoravské.

21³⁴ Nacházíme skulinu v posledním vagonu, pořád se čeká.
21³⁵ Zavíráme dveře, jedem.
21³⁷ Na Palmovce se pokouším přesvědčit Petru, abychom to vzali zkratkou na Vychovatelnu, kde jede Nerabus až za pět deset, diplomatický neúspěch. (Dodatečně zjištěno, že by se to stihlo, jely dokonce dvě vyhovující tramvaje.)
21⁴² Přistáváme na Florenci.
21⁴³ Indiana Jones se řítí přestupními katakombami.
21⁴⁴ Dobíháme metro na céčku, padáme na sedadla, jedem.
21⁴⁷ Metro nás vyvrhává v Holešovicích, popobíháme už spíš symbolicky.
21⁴⁹ Řadíme se na konec fronty k autobusu.
21⁵⁰ Départ, už nejede nic (ještě jich jede pár, ale berte to jako básnickou licenci).

Pravda, dojezd do Kralup byl v létě těžší, ale Petra má možná sportovní výkon roku. A dodatek: když jsem o dvě hodiny později zase přestupoval na Florenci z béčka na céčko, už jsem tolik nespěchal. A ujelo mi to. Asi jsem si to nezasloužil.