Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Představte si horu Říp přesně uprostřed přepůlenou dýmající elektrárenskou věží. Smůla, že jsem neměl foťák. Posunovali jsme se od Kokořína (vsi) k Jestřebicím po hřebeni mezi dvěma doly, výhled byl daleký, ale některé věci snad radši nevidět. Podobně jako dřív, při výjezdu na Vysokou, daleký obzor zakončený jiným vysokým komínem – možná Spolana, ale spíš Kralupy.
Naštěstí na výletě bylo daleko víc hezkých pohledů, ideální počasí a spolupracující dítko, které si dvakrát po hodině zdřímlo přímo v Croozeru a umožnilo poměrně dlouhé přesuny. Zahájili jsme na nádraží v Byšicích, přes Liblice a kopec s Hostínem jsme sjeli k říčce Pšovce. Zkratka po značené cyklostezce vede po polní cestě a žádná hladká jízda to tedy není, kdo se nechce s vozíkem drncat, asi by to měl objet přes Mělnickou Vrutici. Nikde nikdo, projíždíme ještě ospalou Lhotkou a za ní oželíme pohodlnou cestu údolím, za ní musíme zabrat do kopce a vysápat se na Vysokou. Do Kokořína je to odtud jenom skok.
V Kokoříně jsme čekali nějakou hospodu, nakonec jsme byli rádi za podivuhodné smíšené zboží (sem by měl někdo po soumraku přijet natočit hustý horor, určitě tu straší). Poobědvali jsme, Karolinka vyvětrala pokakaný zadek a jelo se dál. Výhledy do okolí (viz úvod), roubenky v Jestřebicích a dlouhý sjezd podél skal z Dobřeně. Teď jsme se dostali na trasu mého nedávného výletu, akorát ji jedeme opačně a to je hodně zajímavý pohled. Další pauza v Tupadlech, česnečka a cigaretové dýmy od vedlejších stolů. Merde!
Polívka zůstala naštěstí v žaludku i po neskutečném výjezdu z Tupadel nahoru po modré značce. Takovýhle sklon jsem snad ještě s Croozrem nejel. A nahoře jsme se ocitli v pískovcovém světě, jedeme po skále a boříme se do písku, kodrcáme se metr za metrem, zastavujeme u skal a oblézáme si Hada a Harfenici. Karolinka se do jeskyně nejdřív bojí, ale pak se jí tam líbí a nechce se jí pro změnu ven. Ještě jedna zastávka u Mordlochu a srandovní skály Sedm chlebů (dneska bychom řekli sedm hamburgrů) a už nás vede žlutá značka z lesa a sjíždíme do Štětí. Na okraji města vyrůstá opravdu echt katalog domků v příkladech, no ale asi lepší se vracet sem než do paneláků, jejichž sérií projíždíme.
K nádraží Hněvice ovšem přijíždíme příliš brzy, na vlak bychom museli čekat přes půl hodiny. Tak pojedeme dál. Silnice rovná jak kuželková dráha, děláme si exkurzi kolem elektrárny Mělník (přesnější by bylo Horní Počáply). Teda sem muset chodit každý den do práce... Objíždíme poslední věž a už je to za námi, zbývají tři kilometry do Dolních Beřkovic. Stíháme, vlak přifrčí čtyři minuty poté, co jsme se naskládali na nástupiště.
Karolinka celou cestu domů pokřikuje „Jedééééém!“ Inu, dobře se vyspala a má spoustu energie. My jsme – jak se to říká? – příjemně unaveni. Dneska to byl vzdálenostní rekord, počitadlo se doma zastaví na 65 km.
Trasa: Byšice – Hostín – Lhotka – Vysoká – Kokořín – Dobřeň – Dolní Vidim – Tupadly – Had – Harfenice – Had – Mordloch – Štětí – Hněvice – Dolní Beřkovice, 60 km (dalších 5 km byly přesuny v Praze).
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník