Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Není důležité dát velkou ránu, ale trefit se. I lehkou koulí nepříliš prudce hozenou se dá zahrát strike. U mě to ale byla vždycky náhoda, bowling jsem šel hrát po dvouleté pauze. A hrál hlavně Filip.
Filip je můj synovec, bylo mu koncem prosince devět let. Dost špatně se mu dávají dárky, protože už všechno má: mobil, nabušené elektronické klávesy, kolo, koloběžku... Tak mě napadlo, že ho pozvu na bowling. Šli jsme do herny V Továrně, je to jedno z mála míst v Praze, kde mají šestiliberní kouli.
Filipa to až neuvěřitelně bavilo. I když mu v postranních „kanálech“ končily tak čtyři pokusy z pěti, pořád chtěl hrát dál. A dočkal se i úspěchu, asi dvakrát shodil osm kuželek. Bavilo to i mě, protože jsem nepřišel s ambicemi trhat rekordy a oslňovat davy.
Možná zase někdy si půjdeme zahrát s Magdou. Ta je teď namakaná z tlačení kočárku. Do té doby si budu opakovat první větu z tohohle spotu, je to i zajímavé životní motto.
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
[1] 15. 1. 2005, 10:08 – Petr B (Odkaz)
Nebyl onen synovec skvělým magnetem na přítomné mladé dámy? Já jsem se jednou neprozřetelně prošel s kočárkem (+jeho obsahem) své kamarádky novinářky po parku, a takový nával zájmu jsem už dlouho nezažil. :))
[2] 15. 1. 2005, 10:10 – Petr B (Odkaz)
PS: Náádherná holčička, ta Karolínka
[3] 15. 1. 2005, 18:59 – Honza Hučín (Odkaz)
Ad [1] Přítomná byla jen jedna dáma, a tu dostatečně okouzloval jeden bowlingový ranař :-)
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník