Tento blog je v současné době uzavřen.
Pokračování blogu na bloguje.cz jsem zrušil. Pokud budu někdy pokračovat, bude to spíš tady.
Jakpak jste strávili čtvrtou adventní neděli? Připouštím, že otázka je mírně škodolibá, protože předpokládá většinu odpovědí ve stylu „nakupováním dárků“, „úklidem“, „pečením cukroví“, „nákupem na Vánoce“. To by ovšem byla spíš Zlatá neděle.
Ne, že bychom Vánoce zcela ignorovali, ale žádnou z výše uvedených potřeb jsme necítili. A protože jsme už dlouho nebyli na výletě mimo Prahu, sebrali jsme se a jeli. Na kole tentokrát ne, jen s kočárkem; ale mapa cyklostezek, kterou jsem dostal k narozeninám, se velmi hodila. V počasí s teplotami kolem nuly a sněhovými přeháňkami jsou cyklostezky ideální trať.
Vyzkoušeli jsme kousek té s číslem 0020. Odhadovali jsme, že by ve Stránčicích mohl být sníh. A taky byl. Ulicí Na Vráži to klouzalo pěkně a nahoře za posledními domy se docela pěkně rozchumelilo. Cyklostezka 0020 je prachobyčejná polňačka, ale pro účely přesunu do Mnichovic s kočárkem vhodnější než zelená turistická značka. (Mimochodem – dokážete někdo vysvětlit, proč při sněžení zůstává sníh ležet na polní cestě, i když je nad nulou, zatímco na okolních polích a lukách taje?) Jen ten kravál od dálnice rušil adventní poetiku.
Cesta se zatočila, vklouzla do Mnichovic, a přestože jsme byli už v jiné obci, ulice se stále jmenovala Na Vráži. To pobavilo. Typický vesnický smog stoupal z komínů, venku dost vylidněno. A to se přitom už obloha protrhala a ukázala přívětivou neinverzní modrou tvář.
Nula nula dvacítka nás táhla dál, kolem Božkovského jezírka na zapomenutou silničku k Mirošovicím. Nejdřív se zdálo, že na plánovaný vlak přijdeme tak deset minut předem, pak to bylo patnáct a dvacet minut, a na dohled od vesnice se ukázalo, že bychom možná stihli i ten vlak o půl hodiny předem. Zrychlený krok, kradmé pohledy na hodinky, mírně namrzlá vozovka na mostě přes dálnici, odvážné přenesení kočárku přes koleje. Stihli jsme to. Karolinka se akorát probudila a panťák dorazil.
Do Mirošovic pojedeme brzy znovu. Na Štědrý den se chystáme zopakovat loňskou romantickou návštěvu odpolední „půlnoční“ v Hrusicích.
Vložit vlastní komentář – Návrat k článku – RSS komentářů tohoto článku
Jedno z možných vysvětlení: Sníh bývá na cestě uplácán a tudíž taje pomaleji.
Qánocům: V Americe, zcela v duchu jejich hlavní národní vlastnosti - pokrytectví se přestávají
přát "Vánoce" (Christmas) ale přejí se jen "Svátky" (Holiday) a to proto, že ostatní náboženství,
vedena pochopitelně tím nejmírumilovnějším, tedy muslimským, k němuž se přidává ochotně
náboženství nejkonjunkturálnější, tedy židovské, protestují proti diskriminaci. Osobně
bych očekával, v rámci reciprocity, že muslimové přestanou nazývat ramadán ramadánem, protože to zas diskriminuje nás - tedy vás, mě ne. A tak jinak okatě pobožní Američané křesťansky obcují doma
za zataženými roletami a kácejí vánoční stromky před školami jakožto nežádoucí symboly. (Převzato z ČRo1)
[2] 21. 12. 2004, 09:00 – Honza Hučín (Odkaz)
Sníh na cestě: Všiml jsem si toho už tu neděli ráno na Vyšehradě, když sněžilo při teplotě +2C. Všude sníh okamžitě tál s výjimkou nezpevněných cest v parku, tam vydržel nejdéle.
Vánoce: Včerejší Respekt přinesl zprávu o tom, jak v Itálii(!) ve školách při nacvičování koled nahrazují slovo "Ježíšek" slovem "ctnost", aby nepopudili muslimskou komunitu.
K tomuto článku není možné vkládat komentáře.
© Honza Hučín 2004–6
Šuplík běží na PIPNI.CZ. Díky!
8. 8. 16:48 | Pepa
7. 8. 21:26 | Honza Hučín
7. 8. 21:02 | Honza
6. 8. 14:29 | Pepa
3. 8. 18:29 | Honza
*1967, absolvent MFF UK v Praze (1991)
statistik, analytik, programátor, učitel, hudebník