Šuplík Honzy Hučína

Nechtělo se nám ze Stříbrné

Ve Stříbrné se koná vždycky v červnu hudební festival Stříbrná rosa, ale tohle není o muzice. Hudební stránku popíšu v článku na InternetFOLKu. Byli jsme tam už počtvrté s Pětníkem, z toho třikrát v létě. Stříbrná je vesnice až u severozápadní hranice s Německem, cesta tam vede krásnými liduprázdnými úseky, až si člověk říká, že není v České republice.

Je nádherné pustit z hlavy starosti a těžké přijmout nutnost návratu domů. Abych byl přesný, těšil jsem se na Magdu, ale ne do Prahy. Jet zpátky zase po známých cestách nám připadalo nezáživné, proto jsme hned za Kraslicemi odbočili na Oloví a sunuli se podle vláčku nádherným údolím, ze kterého se pak klikatila nahoru cesta, za kterou by se nemuseli stydět ani v Alpách.

Otřeseni Sokolovem jsme neodbočili na hlavní cestu do Prahy, ale protáhli to až do Lokte. Silnice tady objíždí dokola celé město, takže si všichni prohlédli majestátný loketský hrad ze všech stran. Dan s Jakubem přitom na zadním sedadle debatovali o metodách dobývání hradu. U Bochova jsme návrat oddálili zastávkou u pumpy, docela mě dostalo, že nefungoval automat na kávu. A pak Lubenec, trpasličí pumpy u křižovatky na Plzeň, v Krušovicích se mi podařilo nevyměknout a vybrat zatáčku před pivovarem, ačkoliv osádka zadního sedadla by možná radši pokračovala rovně.

A v Řevničově mě napadlo, že bych se taky konečně mohl jednou vrátit domů přes Slaný. Jestli při cestě z Karlových Varů máte na to čas, zkuste to někdy. Už třeba jenom kvůli nádherné lipové aleji, která se táhne až ke Mšeci nebo pohledům na kulaté kopce. Určitě ne kvůli rychlosti, chomutovská dálnice je docela vrásčitá babička. A třeba potěšíte nějakého stopaře. Na křižovatce u Slaného zrovna jeden stál. Ale Yuhů to nebyl.

Post scriptum: ve večerních zprávách ukazovali rozmašírované auto po smrtelné autonehodě u Dolních Niv. Přes Dolní Nivy se normálně jezdí z Kraslic do Sokolova, ale my je objeli přes Oloví. Uf.