Šuplík Honzy Hučína

Kočky nejsou doma

A štíři můžou tím pádem řádit. Magda a holky jely už ve čtvrtek na chalupu, velice děkuju za poskytnutý prostor.

Ten čtvrtek padl na dodělávky a přípravu. Protáhnout si hlasivky a prsty po strunách, ručně přepisovat úpravu jedné písničky do pěti partů, to se nenadějete a večer je fuč.

V pátek jsem v práci poskytoval nečekaně dlouhou statistickou konzultaci, po obědě jsem s bídou ještě nadrtil nějaký ten programovací kód a honem domů. Vlastně jsem ještě nevěděl, jestli za pár hodin nevyrazím na celý víkend s návratem až v neděli (bylo to komplikované, ale nemá cenu se o tom rozkecávat). Nakonec že teda ne, tudíž jsem vyrazil na Kutnohorskou kocábku jen nalehko.

Komu teď připadám jako bluegrassový fašista, toho uklidním – do Kutné Hory jsem jel čistě služebně, bylo to nejblíž, co jsme se mohli potkat s Míšou Leichtem (Cop) na domluvený rozhovor. Ale zpátky k odjezdu. Na pražském hlavním nádraží jsem byl nějak moc brzo, tak jsem si sedl na konec třetího nástupiště a přepisoval noty. Musel na mě být exotický pohled, a taky pak jsem nafasoval pestrou směsku do kupé: šedá myš skrytá v rohu za hradbou novin a časopisů, feťák a dvě osmnáctky (no dobrá, jedna užosmnáctka a druhá skoroosmnáctka) z venkova, něco tragikomického (jak je možné, že někteří jsou v osmnácti už dozrálí a dospělí?). V tom se nějaké čmárání do notového sešitu ztratilo. Dokonce když v Kolíně nastoupila nějaká trampskopivní parta a já se začal balit, holky mě skoro přesvědčovaly, abych jel s nimi dál a pivaře tam nepustil.

Co jsem slyšel z páteční Kocábky, bylo překvapivě hodně dobré, napíšu o tom doufám do IFolku. Rozhovor v kavárně nad areálem probíhal mimořádně příjemně, s Míšou jsme se docela zakecali, máme teď nějak hodně společných témat. Akorát bylo 21.50, a ve shodě s klasikem na hlavní nádraží už nejelo nic. Za svitu vycházejícího Měsíce jsem se pěkně prošel, vlak jel včas a přípoj v Kolíně se stihl, doma o půlnoci.

V sobotu hurá s Pětníkem do Telče na festival. Manča jela i s manželem Petrem a s dítětem, vzali mě s sebou (díky). Vyšlo najevo, že se nejede po dálnici (nemají dálniční známku), takže přes Kutnou Horu. Škoda, že jsem to nevěděl dřív, to už bych tam snad někde přespal. Pokud by vás zajímalo, kde je mezi Prahou a Jihlavou nejdražší benzin, tak v Havlíčkově Brodě nad městem, Natural za krásných Kč 32,90... To bylo nejdřív (v Kolíně, cena pod 31), že jedeme ještě dál, pak že bereme jen u značkových pump, až v nádrži nebylo skoro nic a zjevila se OMV.

Lilo a bylo hnusně, přesto se na náměstí sešlo tak sto lidí, tleskali (zkuste si držet deštník a tleskat), prodali jsme pár desek. Tak bezvadný pocit nezkazilo ani to, že po dlooouhém čekání, až se nazvučí Divadlo Sklep byl rychle zamítnut nápad samotného šéfa festivalu, že bychom jim mohli na nádvoří předskakovat. Nakonec, když jsme úletovou Besídku večer pozorovali, zřejmě by se to fakt vůbec nehodilo.

Oslavili jsme narozeniny Jirky (v úterý, čtyřiadvacet), dostal vtipný hrnek a byl nadšený. Většina zůstala na přespání, Jakub a jeho dívka mě vzali do Prahy. Příjezd tentokrát v půl jedné, ale trochu jsem si zdříml v autě (ano, Jakub jel velmi hladce a i na dálnici D1 se dalo v klidu podřimovat).

No a dneska od rána jedu víceboj. Na nákupu jsem dosáhl dobrého času, úklid a spravování žárovky v předsíni bylo trochu komplikovanější (své zkoušečce za ta léta věřím, ale přece jenom šťourat se v zásuvce je vždycky trochu adrenalin). Rizoto jsem včas podlil a zabránil tomu, aby se ze zelenobílého stalo černým, holky můžou přijet...

Vlastně ještě nemůžou. Teď jdu konečně odpočívat. Snad to za tu zbývající hodinu aspoň trochu stihnu.