Šuplík Honzy Hučína

Croozer v ostré akci uspěl

Už to byla docela ostuda – jaro v plném proudu a my ještě nevytáhli kola. Navíc, když jsme si pořídili noblesní přívěs pro Karolinku, se už nemůžeme vymlouvat, že to s mrnětem nejde.

Na Velikonoční pondělí bylo vymalované počasí, i když ve stínu a proti větru zastudilo. Magda neměla o předchozí noci klidné spaní, musel jsem dopoledne nejdřív objet s prázdným vozíkem po chodníku okruh Krokova–Slavojova–Lumírova, aby bylo jasné, že stroje neselžou. A pak jsme Karolinku umístili do břicha Croozeru a vyrazili do ostrého stoupání na Vyšehrad, tunelem k Podolské porodnici a přes ulici na cyklostezku po nábřeží. Když jsme viděli, že spí a neprobudilo ji ani drncání po kočičích hlavách, oddechli jsme si, schovali do vozíku neustále padající vlaječku a natočili prvních letošních dvacet kilometrů po cyklostezce do Komořan a zpět. Tady je pár čerstvých zkušeností:

• Po hrbolech to docela drncá, když se člověk nehlídá, s malým dítětem fakt opatrně, i když vozík sedí dost stabilně.
• Stopa se musí vybírat s ohledem na vozík, tj. necpat se kolem mezi dvě díry, nejezdit těsně vedle kanálů, obrubníku apod.
• Doleva se vytočí všechno, doprava se musí zahýbat větším obloukem.
• Po hladké silnici se dá jet i hodně přes 20 km/h.
• S vozíkem jsem dlouhý a široký, pozor při předjíždění.
• Jinak je to ale paráda.

Pochopitelně byla celá konstrukce středem pozornosti, počínaje italskými turistkami na Vyšehradě a konče vitálními staříky a nerudnými babkami. Mohl by nám výrobce dát nějakou slevu za reklamu, elegantní přívěs a spokojené (většinu času klidně spící) dítě viděly stovky lidí. A třeba se i zvýší porodnost – mladým bikerským párům zmizí poslední výmluva, proč nemít děti.