Šuplík Honzy Hučína

Poslouchal jsem Vepřeka a Ulrychovce

Zvláštní. Skoro pokaždé mi dohromady vyjdou dvě dost odlišné desky. Možná si to tak už podvědomě volím, aby se mi jeden styl neoposlouchal.

Na Karla Vepřeka jsem byl speciálně zvědavý. Vím, že občas hraje se Sváťou Karáskem, což mě u jeho spíš introvertní povahy překvapuje. Album Artinodhás se dá shrnout vlastně jednoduše: zhudebněná poezie silných, ale těžkých textů (např. Bohuslava Reynka), zpívaná a občas spíš recitovaná hlasem s krylovským výrazem za minimalistického doprovodu, tvořícího převážně zvukové plochy bez výrazných detailů. Nevhodné do auta, nehratelné v rádiu, ale pokud se člověk donutí zastavit a naslouchat, texty ho osloví. Nejdřív jsem chtěl v bodování dát jen pět bodů, pak jsem přitlačil na šest a možná půjdu časem ještě výš.

Určitě ale Vepřek nepředstihne sourozence Ulrychovy. Šumaři jsou takový půlrok v hudbě. Čas trochu zkrátil Petrův hlas, leccos vyzpívá s obtížemi a ve sborech má občas intonační problémy, naopak Haně léta prospěla. Moc hezké texty – v lidovém duchu, a přitom bez folklórních klišé, fantastická aranžmá s nádhernými detaily v cimbálu a houslích (nepochybně Dalibor a Katka Štruncovi). Dal jsem osm a říkám si, jestli bych neměl přihodit ještě bodík. Jenže to bych pak asi přidal i Ivanu Mládkovi. To jsou dilemata, co?