Šuplík Honzy Hučína

Terebint a Ester (Kočičková)

Pokračuju v sérii postřehů z poslechu desek, které zařazujeme do hodnocení na iFolku. V předchozím dílu jsem se naoko obával, že brzy budu dávat jen desítky, poslední dvojposlech mě však od nejvyšších met zas poněkud vzdálil.

Už po minutě jsem pojal podezření a při druhé písničce jsem věděl skoro jistě, že Terebint je křesťanská skupina. Hlasy nádherně sezpívané, ve sboru ještě přesvědčivější než sólově, akustický folk bez chyb a ze zajímavými hudebními detaily. Ale taky rozvláčné písně a texty tu mírně, tu ofenzívně evangelizační. Mezi křesťanskými folkaři z Brna a okolí určitě špička, v celorepublikovém rybníce lepší průměr. Doprčic, proč lidi s tak pěknými hlasy a hudebním cítěním nehrají taky nějaké "normální" písničky?

Zatímco z vícehlasu Terebintu je cítit někdy až posvátná úcta, Ester Kočičková si nebere servítky. Byl jsem připraven na absurdní a černý humor, ale dočkal jsem se zejména v první půlce desky hudebně-textového chaosu. Za nejsilnější písně považuju ty s klavírem laděné do šansonu, naopak přítomnost příliš mnoha nástrojů vzbuzuje u mě dojem bezradnosti. A rozmotat klubka myšlenek se při prvním poslechu moc nedaří. Myslel jsem, že bych někdy zašel na živý koncert, ale trochu jsem si to rozmyslel.