Šuplík Honzy Hučína

Poslouchal jsem Nezmary a La Mestu

Do hlavy mi prošly další dvě desky. Přesněji dvě a půl: Nezmaři vydali k 25 letům skupiny dvojalbum, La Mesta jen skromné demo. A zase jsem v bodování rozdal víc, jestli to takhle půjde dál, budu letním deskám dávat jen samé desítky. Obě kapely se s tím nepáraly, protože si alba pořídily jako živé záznamy vystoupení.

Dvojalbum Nezmarů je koncertní živá nahrávka, ve které je hodně mluveného slova k historii kapely, několik archivních snímků dřívějších členů, různé kuriozitky a samozřejmě současné písničky skupiny. Na první poslech bezva, na ty další se projevuje obvyklá slabina nahraného mluveného slova a zejména vtipů. Na koncertě se na to nepřijde, ale z nahrávky je slyšet, že na dost místech je pořád díra po čtvrtém hlasu. Nebo je to jen nezvyk? To ale posluchač neřeší. I tak ovšem deska přináší ohromnou radost z muziky, jaká je pro Nezmary typická.

La Mesta si natočila demo v živém vysílání Radia Proglas. Z toho vyplývá nestudiový zvuk a i krátký rozsah. Škoda obojího, protože muzika je to zajímavá, zpěvná a veselá, zdaleka se vyhýbající bluegrassovým šablonám a rozhodně perspektivní. Jen doufám, že kapela první desku neuspěchá a sežene dost kvalitního materiálu.