Šuplík Honzy Hučína

Disketa stále žije

„Ty ještě používáš diskety?“ podivil se Jakub, když viděl, co strkám do počítače. Používám.

Jakub si s sebou nosí flash disk, to je velmi užitečné zařízení. Asi si ho taky pořídím, až se usadí víry na mém bankovním účtu a na příští rok bude schválen rodinný rozpočet. Jenže je tu problém: na mém počítači v práci mám USB zakázané („a na co byste to potřeboval, když nepracujete doma?“). Notebook mám jen půjčený a doma mám vypalovačku, takže na přenos většího množství dat z domova lze použít CD. A leccos se dá také posílat a stahovat FTP, tudíž jako svérázné médium použít i web.

Ale spousta věcí se pořád vejde na diskety. Weby bez obrázků, wordy a excely, to všechno se dá zkomprimovat a narvat na jednu dvě třiapůlky. Velké databáze nenosím a jelikož se snažím nezasvinit domácí počítač zbytečnostmi, nemusím přenášet ani několikamegové instalátory. Kromě toho na disketu mám tak akorát kapsičku v batohu a když se porouchá, je to škoda v řádu korun.

Kde ovšem disketa už definitivně opustila prostor, jsou zálohy. Vypálil jsem o minulém víkendu pět záložních CD a vyhodil asi 40 disket. Některé jsem měl ještě z dob výuky na Gymnáziu Ohradní, dostal jsem tehdy dvě krabičky jako nečekaný, ale milý a praktický vánoční dárek od studenta Michala Sofky. Takže při přesunu placatých čtverečků do koše mi bylo trochu nostalgicky.