Šuplík Honzy Hučína

Koupili jsme Croozer

Minulé prázdniny jsme jezdili s Magdou na kole jako diví, protože jsme si mysleli, že se teď dlouho na cyklovýlet nedostaneme. No a vida, jak svět pokročil: Karolince nebyl týden, a my už se dívali do časopisu Maminka na přívěsný vozík za kolo, ve kterém se dají vozit i hodně malé děti.

Vozík prodává společnost Dvě plus dvě a její zákaznické centrum sídlí ve Vladimírově ulici. Prostě paráda, vzdálenost akorát na odpolední vycházku s miminem. Okukovali jsme tam už s třítýdenním dítětem v klokance, což uvedlo mladého prodavače do těžko popsatelného stavu – prostě si představte celé příbuzenstvo, jak dělá na mimino a potažmo na rodiče ťuťuťu, tenhle pán to zvládl ve stejné intenzitě sám. Ale vozík předvedl naprosto profesionálně, tak jsme toto utrpení překonali. Po domácím převracení dilematu, zda jednomístný, nebo dvojmístný, jsme se nakonec rozhodli pro Croozer 535.

Šli jsme to v pátek slavnostně koupit. Nejdřív tam byl jiný pán, sice neříkal ťuťuťu, ale zase vypadal na typ prodavače "nemá cenu, abych vám to předvedl, to určitě zvládnete sami". Nadšený mladík se nicméně po pěti minutách přiřítil jako vosa na rozlitý sirup, vozík by pro nás klidně rozebral do posledního šroubku, jen by mi nemusel opakovaně říkat "taťuldo".

Ale jeli jsme pak s červenomodrým zázrakem domů a připadali si jak těžcí zazobanci. Možná ho v sobotu uvedeme do provozu.