Šuplík Honzy Hučína

Plíhalovo a Kainarovo nebe

Původně jsem si chtěl z té desky poslechnout v práci jenom kousek a něco při tom udělat. Nezdařilo se. Desku jsem slyšel celou a nic jsem při tom neudělal. Připadalo by mi to jako znesvěcování.

Že má Karel Plíhal ke Kainarovi a vůbec k jazzu a swingu hodně blízko, je známé a dá se to poznat z Karlova koncertního repertoáru. K nahrávce Kainarových písní se ovšem přibližoval váhavě a s pokorou. Dvěma slovy: povedla se. Vlastně třemi: moc se povedla. Komorní podoba s pouhou kytarou (nanejvýš přihrávaným sólem na druhou kytaru) a přenechání několika písní Zuzaně Navarové bylo geniálním tahem.

Celou recenzi psát nebudu, přečetl jsem si recenzi na Musicserveru a mám stejný názor. I v detailech, jako úprava Bázlivé nebo Imperial Blues.