Analytik v domácnosti
Analytické schopnosti se dají využít překvapivě i jinde než za klávesnicí počítače. Přijmeme-li předpoklad, že prací analytika je rozložit problém na jednotlivé části a ty zkoumat odděleně (případně problém algoritmizovat, tj. rozložit jeho řešení na posloupnost kroků), stává se analytické myšlení významnou výhodou v řešení praktických problémů. Za minulý víkend jsem si to uvědomil hned u tří činností:
- Inverzní zavádění tkaničky do boty. Vyměňoval jsem tkaničku, bohužel ta nová se začala na jednom konci shrnovat a třepit. Nebylo tudíž možné postupovat standardně vycentrováním tkaničky ve spodních dvou dírkách a souběžným postupem nahoru. Řešením bylo nastrkání tkaničky seshora z jedné strany použitelným koncem až dolů a za obrátkou obvyklý postup. Nemyslete si, že inverzní zastrkání tkaničky seshora je triviální – je třeba dodržet nejen správné pořadí dírek, ale i stranu, kterou se tkanička do dírky zastrkuje.
- Sloučení dvou procesních větví při přípravě čaje. Obvykle se některé úkony dělají souběžně, například jednou rukou se staví konvice a druhá přitom otevírá skříňku s čajovými krabičkami. Je-li však k dispozici jen jedna ruka, musí se celý proces linearizovat, což překvapivě vyžaduje netriviální duševní operace (například při napouštění vody do konvice). Ještě složitější varianta vznikne, musíte-li současně dávat pozor na to, čím se celou dobu zaměstnává druhá ruka, například pokud drží malé dítě.
- 3D operace s rozměrnými předměty. I v prostorném bytě může být složitým oříškem přeprava dlouhého předmětu, například schůdků. V mém případě výška schůdků se téměř rovnala výšce všech dveří, skrz které vedla trasa. Přenos bez nárazu do jakékoliv součásti bytu se mi daří jen výjimečně a obtížností je srovnatelný s výkonem Štěpánky Hilgertové na olympiádě v Sydney. Pouze místo trestných sekund jsem penalizován křikem probuzeného dítěte, pokud je šťouch dostatečně slyšitelný.