Šuplík Honzy Hučína

Aneta Langerová poprvé do mých uší

Milan Tesař konečně vyslyšel volání a zařadil do hitparády Anetu Langerovou. Tak jsem ji konečně slyšel i já.

Bylo to ale jen jedním uchem dovnitř a druhým ven, protože jsem se zrovna šplhal autem po staré dlážděné cestě z Popůvek na Kývalku. Písnička Delfín se tudíž v mozku prala s reflektory protijedoucích aut (byla neděle večer, tedy špička). Zůstal jen pocit. Vlastně pár pocitů a myšlenek.

Uvědomil jsem si, že vlastně současný pop vůbec neznám. Na televizi se nedívám, z rádií poslouchám jen občas Radiožurnál, a ten v hlavních vysílacích časech točí dokola jen nejprovařenější hity. (Country radio téměř neposlouchám asi kvůli relativně složitému ladění stanic na svém přijímači – a to Anetu stejně nehraje. To jenom pro Miloše.) Takže ani nevím, nakolik je naše superhvězda osobitá a o kolik je lepší či horší než jiné české pěnice, slavice a slepice.

Text Delfína napsala Pavla Milcová. Má spoluzpěvačka Lenka tvrdila, že Aneta hodně Pavlu napodobuje. Připadá mi to jako odvážné tvrzení, rozhodně si ale dokážu představit tutéž písničku v jiné úpravě, s menší randálem, zato možná větším účinkem. Protože je to dobrá píseň.

A třetí pocit byl kontrast s tím, co v rádiu znělo předtím. Skupina Prameny hrála písničku Andělé v noci. A přestože to proti nadupanosti Anetina projevu znělo jako opatrné šolíchání, jejich andělé mi připadali věrohodnější a opravdovější, než ta Spousta andělů, kteří pojmenovali Anetinu desku.

Aktualizace: Oficiální stránka fan-clubu Anety Langerové má adresu www.aneta-langerova.com. Kvůli překlepu ke mně nejdřív doputovala adresa www.aneta.langerova.com, ale tam nic není.